Poslední zastávku před návratem do Betléma jsme si udělali v Jaffě, kterou založil Jáfet po potopě světa – dříve jeden z hlavních a nejrušnějších přístavů Středozemního moře, dnes předměstí Tel Avivu. Celkem nenadšená Haifou jsem se do Jaffy ani moc netěšila, ale nakonec se mi tu moc líbilo. 

     Prohlídli jsme si kostel sv. Petra, jehož hlavním mottem je Petrovo vidění.

     Hladový Petr zrovna čekal, až mu připraví oběd, když tu se z nebe spustila plachta se „všemi  možnými čtvernožci, dále zvířata, co se plazí po zemi, a ptáci. A nějaký hlas na něj zavolal: ‚Jen do toho, Petře, zabíjej a jez!‘ Petr odpověděl: ‚Ani za nic, pane! Nikdy jsem ještě nejedl nic poskvrněného ani nečistého!‘ A ten hlas k němu promluvil podruhé: ‚Co Bůh prohlásil za čisté, o tom neříkej, že je to poskvrněné.‘ A opakovalo se to třikrát. Pak se ta věc vrátila zpět do nebe“ .

     Petr správně pochopil, že Bůh nedělí na čisté a nečisté nejen zvířata, ale i člověky, a odešel do Caesareie pokřtít Kornelia. A tím se definitivně názorově rozešli křesťanství a judaismus. Kostel stojí na místě staré jaffské pevnosti, má krásný modrorůžový interiér a kazatelnu vyřezanou z jednoho kusu olivového dřeva.