Najednou světlo zhaslo, malý výpadek elektřiny. Prý je to tu na denním pořádku, během chvilky se zase svítí. Tentokrát je světlo jen slabé, jede domácí agregát. Na výpadky proudu jsou připraveni, jak jinak taky.

      Děti spí jako do vody hozené, venku tma a obloha plná hvězd. Naše první albánská noc. Je tu krásně, ještě někdy se sem musíme vrátit. Až budou děti větší a budeme to tu moct prochodit i pěšky.

     Po snídani vyrážíme zpět do Bogë a dál. Na sedle si uděláme malý piknik, necháme prťata proběhnout, trochu pochodíme okolí. Prtě chce sbírat prázdné nábojnice a křičí, když mu to nechceme dovolit, Tom fotí brouka, který mu přistál na ruce. Ještě nás čeká velký kus cesty a spousta dalších určitě zajímavých míst. Malé zdržení, na cestě se vyvalují a rochní v blátivé louži čtyři prasata. Čekáme, až se uráčí zvednout a pustí nás dál.

V Bogë nás zastavuje usměvavá paní, která na nás mávala už včera. U místních obyvatel budí naše děti zájem, začínáme si zvykat, že se nad prťaty rozplývají. Paní nás zve dál, v na prvním pohled ještě rozestavěném domě má malou hospůdku či kavárničku.