Netuším, jak je to možné, ale vyhnuli jsme se s druhým autem naprosto bez problémů. No, asi to bude tím, že manžel nemusel hledět do té hloubky jako já. Vystoupali jsme do 2000 m nad mořem, do sedla Tërthorë. Teď už zase pro změnu lehce sjíždíme dolů do Thetu. Krásné výhledy končí, kolem cesty se objevuje smíšený les. Blíží se první stavení a my hledáme místo na přenocování.  

      Původně jsme chtěli přespat v autě někde poblíž místních stavení. Zastavujeme u prvního domu a Tom se jde zeptat. Snad se domluvíme. Domluvili jsme se. Místní sice nerozumí ani anglicky, ani německy, ani rusky, ani česky a ani nijak jinak, ale ubytování poskytují. Kromě nás jsou už zde ubytovaní francouzští turisté s průvodcem. Ten je sice taky Albánec, ale mluví asi sedmi světovými jazyky, takže máme i tlumočníka. Super.

     Vystupuji s dětmi z auta a už jsme skoro atrakcí. Dvě malé blonďaté princezny sem asi často nejezdí na dovolenou. Celá rodina i s babičkou se kolem nás sbíhá a gesta jsou jednoznačná. Nadšeně jásají nad prckem a prtětem, hladí je po hlavě a posílají vzdušné polibky. Prostě dětičky k sežrání.

      Ubytovali nás ve velkém pokoji v prvním patře. Nádherné starodávné dřevěné postele, krásné teplé deky z ovčí vlny. Dřevěná podlaha a okénka jako z minulého století. Vlastně celý dům tak vypadá, krásně, zachovale, všude čisto a útulno. Toalety jsou dole, je tam i sprcha a co mě asi nejvíc překvapilo, je tam i bidet.