Chystáme oběd, pan správce nás mezitím zve dovnitř do budovy, kde se dá i přenocovat. Prtě se učí scházet schody a láká ho pramen pěkně ledové vody. Poobědváme, dáme kafe a pokračujeme zase dál.

     Druhou stranou kaňonu vystoupáme zase nahoru a projedeme druhou polovinu Durmitoru. Zatahuje se, jako by nebe chtělo plakat nad tím, co vidíme kolem cesty. Velké černé plochy. Spáleniště. Místy ještě doutnající. Není to pěkný pohled. Ohnivý živel strávil vše, co mu leželo v cestě. Místy ho zastavila až silnice, místy přeskočil i na druhou stranu.

     Do sedla jsme dojeli už za deště. Teď už zbývá jen dokončit okruh, nebe zataženo, déšť bubnuje na kapotu auta. Loučíme se s Durmitorem a těšíme se, že se sem ještě někdy podíváme a pořádně si to tu prochodíme a projedeme.