Odpoledne přijíždíme do kempu pod Durmitorem, kousek za Žabljakem, do vesničky Ivan Do. Kemp je na konci vesnice, za ním jsou jen lesy a hory.

     Obrovské, rozeklané hory.

     Vysoké, nádherné.

     Ostré a drsné.

     Úchvatné.   

      Jejich siluety neustále přitahují můj pohled a já se rozplývám. Taková nádhera. Nádherné a vysoké vrcholy...

     Večer jejich obrysy pomalu mizí v soumraku, ráno se prodírají ze závoje oblak s vycházejícím sluncem. V noci jen tušíme, že se tam někde v té černočerné tmě plné hvězd tyčí výš a výš. Tak blízké, a přitom tak vzdálené.

      Ráno vyrážíme na procházku kolem Černého jezera. Cesta vede zpočátku lesem, ideální pro rodinný výlet s dětmi. Za chvíli přicházíme k horskému jezeru. Na břehu je malá pláž, svádí nás to k vykoupání. Jako obvykle zouváme s Gabčou boty a hrneme se do vody. Voda je kráááásně studená. O kousek dál už je vidět, jak je hluboká, zelenomodrá barva to sama napovídá.