Cákáme se, Tom fotí a prtě v kočárku vesele pokřikuje. Ale nohy si namočit nechce. Jdeme bosky dál. Písečná cesta se mění v kamenitou lesní a my obouváme boty. Přes cestu se objevuje čím dál víc kamení a kořenů, vede teď lesem a pod námi je sráz s úchvatnou zelenou hlubinou.

     Pavlínka se spokojeně veze. Blahořečíme naší terénní tříkolce. Tenhle kočárek zvládne vše. Ovšem cesta nám chystá další překvapení. Mění se na kamzičí stezku. Ale stále ještě jedeme. O kousek dál už musí Tom několikrát kočárek přenést přes obrovské balvany. Vracet se ale nechceme. Doufáme, že dál to bude už lepší.

      Jenže o další kousek dál narazíme na něco, co jsme vůbec nečekali a co náš kočárek nezvládne. Obrovské kamenné schody, nahoře jsou dokonce ocelová lana na přichycení. Stojíme pod tou hrůzou a nevěřícně hledíme dopředu. Dochází nás pár francouzských turistů, které jsme předběhli o nějakou chvilku předtím. Pán bez řečí chytá kočárek a pomáhá Tomovi vynést Pavlínku nahoru. Já beru brašnu s foťákem, tašku a Gabču a snažím se nedívat se, jak ti dva bojují s kočárkem po těch kamenných schodech...

      Temně zelená vodní hladina pod námi teď už nevypadá krásně smaragdově, ale spíš temně hrozivě.

     Konečně je to za námi. Dál už pokračuje normální lesní cesta. Přicházíme k rozcestí. Už je nám jasné, proč tahle cesta neodpovídá té z mapy. Za Černým jezerem je ještě další, Malé jezero. Šli jsme až kolem něho. Široká písečná cesta vede mezi oběma jezery a kdybychom se jí drželi, nemuseli jsme si tenhle kočárkový offroad vůbec zažít.