První dny naší dovolené jsme vlastně "projeli" - respektive strávili cestou. Zní to možná šíleně, ale vlastně se držíme hesla, že naším cílem je sama cesta. Což znamená, že sice jedeme na dovolenou do Albánie, ale cestou se prostě zastavíme tam, kde se nám bude líbit a v rámci našeho volnějšího harmonogramu si to uděláme tak, jak zrovna budeme chtít (nebo jak nám počasí či další vlivy a okolnosti dovolí).

3. 9. 2012 - V kempu

     Jsme tu sami! Před chvílí odjeli poslední hosté a tak je celý areál jen náš.

     Jsem překvapena. Velmi příjemně....

Kemp je nový, čistý, moc pěkný.

Moderně zařízený, na toaletách mají i „dětský záchůdek" s červeným prkénkem.

     Gabča je nadšená, Pavlínka objevila štěrkovou cestu a chce chodit a sbírat kamínky. Chůzi má ještě trochu nejistou, pro kamínky se shýbá tak, že se dost často opře čelem o zem. Po kolečku kolem celého kempu je dostatečně unavená a s lahví sunaru si blaží usazená v kočárku. O kousek dál strašidelně hýká osel. Není tam sám, jak se později dozvídáme, je tam celá oslí farma. K večeři grilujeme první várku naloženého masa. Autolednička se osvědčila, vzdáváme jí hold.