Když jsem sedala ke klávesnici, abych začala s tímhle naším cestopisem, byly Vánoce právě za námi, zima si dávala dovolenou a počasí vyloženě aprílové. Co s tím? Než abych čekala na sníh nebo počítala, kolik dnů zbývá, než přijde to jaro kalendářové (jak dělá jedna moje kamarádka na facebooku), tak zkusím raději zavzpomínat na naši loňskou (dnes vlastně už předloňskou) dovolenou.

Konečně dovolená...

    Náš tým tvoří  z hlavní části Drobek, tj. nejdůležitější člen naší výpravy, Land Rover Discovery II, vybavený rozkládacím spaním vzadu v autě a střešním stanem, čili náš expediční mezonet. Další malé úpravy, jako zvednutí podvozku, větší kola, naviják a šnorchl jsme měli už dřív.  Dále už jsme pak my, manžel a vůdce expedice Tom, prcek (dcera Gabča, 4 roky), prtě (dcera Pavlínka, 1 rok) a moje maličkost, zásobovač a kuchař v jedné roli. Kromě toho též i přebalovačka, chůva a navigátor dohromady. Kvůli téhle naší dovolené jsme museli vymyslet spaní pro čtyři lidi, takže proto ten „mezonet". 

     V autě spím já s prtětem, ve stanu nahoře na autě Tom s prckem, protože já se bojím výšek a tak to ani jinak být nemůže.

1.9.2012 - Den první

     S mírným zpožděním oproti plánu vyrážíme. Není to nic divného, od doby, kdy máme prťata, je to běžné. Akademická půlhodinka až hodinka je normál. Cesta po dálnici na Brno probíhá v pohodě. Dokud nás (kdesi  za Brnem) nenapadne zkontrolovat doklady. Pasy jsou na svém místě. Doklady od auta už ne. Po chvilce pátrání (myslela jsem, že jsi je bral ty - ne, nebral, myslel jsem, že jsi je vzala ty) to na nejbližším výjezdu otáčíme a vracíme se. Sto kilometrů sem, sto kilometrů tam... Na druhý pokus vyjíždíme i s doklady od auta. Špatný začátek - dobrý konec. Snad to tak bude platit i pro nás.

     I když napoprvé nám to nějak nevyšlo, dnešní cíl zůstává stejný. Balaton. Počítáme, že tam budeme k večeru, takže bychom měli v klidu najít nějaký kemp, kde přenocujeme. Po menším hledání nakonec zůstáváme v kempu kousek pod Siofokem. Rychle nachystat spaní, překvapivě brzo se stmívá. Ještě rychle se jdeme podívat na pláž k vodě. Je už pěkná tma a na protější straně jsou vidět světla. Voda šplouchá stejně jako u moře, fouká tu snad ještě víc.

     Ráno si jdeme okoupat nohy. Sluníčko je za mraky, teplo nic moc. Beru Gabču za ruku a jdeme do vody. Už jsme docela daleko od břehu a vody sotva po kolena. Honem pár fotek a sbalit stan. Čeká nás ještě dlouhá cesta. Původní plán počítal s krátkým pobytem u Balatonu, ale září není nakloněno koupání a tak jedeme dál. Víc na jih. Za teplem.