V dnešních toulkách Vás zvu do poklidné lokality Prahy – na Haštalské náměstí  (dříve Haštalský plácek), uprostřed něhož stojí kostel zasvěcený sv. Haštalovi.  Jméno Haštal vzniklo počeštěním latinského Castullus. Tento římský patricij žil ve 3. století, zastával významné funkce a posléze se stal nejvyšším hodnostářem císařského paláce. Byl však pronásledován, neboť tajně přešel na křesťanskou víru, kterou ilegálně šířil dále. Posléze byl prozrazen, umučen.

      Kostelů zasvěcených sv. Haštalovi není mnoho a v Praze je tento jediný tohoto zasvěcení. Kostel je velmi starý, první zmínka pochází z listiny krále Václava I. z r. 1234, ale původní románská svatyně zde stála již ve 2. třetině století dvanáctého, její zbytky byly objeveny při průzkumu v r. 1993.

      Nešlo o obyčejnou svatyni, podací právo k ní měly české královny. Ve 14. století byla zahájena stavba gotické trojlodní baziliky, později byl projekt změněn na dvoulodí a byla vybudována kaple Všech svatých.

     Po husitských válkách zůstal kostel po dvě století utrakvistickým. R. 1432 přišla zničující povodeň, kostel by zatopen a vážně poškozen. S přispěním zbožných měšťanů se podařilo kostel opravit a r. 1436 znovu vysvětit. Nešlo o žádné malé dary, např. řezník Jakub Kramařík daroval polovinu svého krámu, měšťanka Podvinská pozemek za Horskou branou.

     U kostela bývala i škola velmi dobré pověsti. Později však úroveň školy upadala a v 16. století pak kolovalo mezi lidmi nechvalné rčení „U Sv. Haštala, škola jako šatlava“.

     Nešťastní farníci viděli záchranu ve stavbě nové luteránské školy, za tímto účelem prodali stříbrné kalichy z kostela a stržené peníze putovaly na stavbu školy.

     Ne každý však měl úmysly takto obecně prospěšné. Když r. 1622 nastoupil do kostela kostelník Šimon Šmíd, řečený Kafka, hrubě pomluvil svého předchůdce. Do matriky zapsal o něm, že předchůdce jeho byl „kreténský, nevěrný, zpronevěřilý“.

     Samotný Šmíd asi nebyl o mnoho lepší, neboť i jemu se dostalo následně nechvalného zápisu v matrice „ten klíčník Šimon Šmíd, řečený Kafka, pánům osadním dvě kaply zloupal, truhly, almary falešnými klíči zotvíral, světla mnoho pokradl, měděnici měděnou a knihy některé vzal a spravedlivě zasloužil šibenici“.

     Roku 1624 se kostel stal opět katolickým, byl spravován kostelem týnským a r. 1739 se stal kostelem farním. Při velkém požáru - založeném r. 1689 francouzskými žháři - byl vážně poškozen. Pavel Ignác Bayer byl jedním z těch, kteří pomohli kostel opravit a dát mu novou podobu.  Kostel byl později vyloupen vojáky Daunova regimentu a při pruském obléhání Prahy r. 1757 dostal několik zásahů.