Název Malvazinky vznikl podle usedlosti  měšťana Tomáše Malvazína (někdy též zván jako Tomáš Malvazy). Tento muž si roku 1628 postavil na místě vinic hospodářskou usedlost, která zde stojí do dnešní doby a údajně slouží jako administrativní budova Rehabilitační kliniky. 

       Měšťanovi  potomci o 250 let později pozemky náležející k usedlosti prodali smíchovské obci. Ta se zde rozhodla vybudovat hřbitov. Ač většinou vybudování hřbitova bylo prací geometrů, tentokrát byla příprava výstavby hřbitova svěřena do rukou architekta Antonína Barvitia, který byl mj. autorem návrhu Lannovy vily, kostela sv. Václava na Smíchově, vily na Grébovce.  První nebožtík byl na novém hřbitově pochován 31. prosince 1876.   

     Až za dalších dvacet let byl na hřbitově dokončen a vysvěcen nový kostel sv. apoštolů Filipa a Jakuba. Stalo se tak 28. května 1896. Autorem plánu kostela byl Adolf Duchoň, městský technik. Nenáročná pseudorománská stavba však v sobě skrývá poměrně kvalitní nástěnné malby a sochu sv. Václava od Čeňka Vosmíka.

      Krásné vnější arkády skrývají plastiky, jejichž autorem je pravděpodobně F. M. Brokoff. Sochy sem byly přemístěny r. 1891 ze zrušeného románského kostelíka na nynějším Arbesově náměstí.  Byl sem převezen též vzácný zvon z r. 1493, ten však byl za druhé světové války zrekvírován. Hřbitov byl zasažen při americkém bombardování v r. 1945.

     Ze Zbraslavi byly převezeny sluneční hodiny. Hřbitov má na severní straně honosné hrobky, já jsem zaznamenala hrobku dr. Janského. Je zde pochován také bývalý prezident Antonín Novotný a celá řada dalších významných osobností i vážených občanů Smíchova, živnostníků, řídících učitelů, úředníků. I když jsem prošla jen část tohoto hřbitova a obhlédla kostel, zaujala mne atmosféra tohoto koutu Prahy 5. Z tichého rozjímání o běhu lidského života a kochání se nad krásou prastarých náhrobků jsem vyšla do Xaveriovy ulice. 

     V této a třech dalších ulicích se nachází velmi půvabná kolonie miniaturních dělnických domečků. O historii těchto domečků z počátku minulého století jsem žádné informace nenašla.  Každý domeček má malou zahrádku, která poskytuje alespoň částečné soukromí. Škoda, že nejde nahlédnout dovnitř. Jeden z domečků patří naší  skvělé, krásné herečce.  Tahle kráska tady určitě v nesnázích není a věřím, že se tu musí žít spokojeně.