Strašně nás dralo, že je Balaton moc mělký, jdete, jdete, jste několik stovek metrů od břehu a vody není ani po pás. Pro milovníky plavání, co mají rádi pod sebou nějaký ten metr vody (a nebojí se žádné hloubky) je to nepříjemné.

Máš pravdu, ta "vodní turistika" byla na východním břehu. Jinak si už moc nepamatuju, a taky tam bylo všechno jiné než teď, je to už 28 let.

Tenkrát jsme dost zírali na to, co všechno se dá v Maďarsku, na rozdíl od naší republiky, koupit - oblečení, kosmetika - když to byla socialistická republika stejně jako ČSSR.

Hm, u Balatonu jsem byla jednou, bylo mi asi 12-13, zastavili jsme tam na pár dnů cestou k moři do Rumunska. Byl to putovní a zdravotní tábor pro děcka s choulostivýma průduškama, tři týdny, z toho deset dnů u moře a zbytek putování po Maďarsku a Rumunsku. Bylo to levné a zájem obrovský, podmínkou k účasti bylo doporučení lékaře z plicního a vynikající školní prospěch. Tehdy mě Balaton nějak zvlášť nenadchnul, protože jsme nocovali v kempu, kde to v noci řvalo a u záchodů páchlo, voda v zátoce, kam jsme chodili, byla strašně teplá a kalná a navíc tam plavala hejna medúz.
Ale jak je vidět z Vodoměrčina vyprávění, čas oponou trhnul i tam, vypadá to docela lákavě. Plánujeme výlet do Maďar, termální lázně, Budapešť, samozřejmě Balaton, kola sebou, tak bychom se tam mohli zastavit na víc dnů a zkusit ty cyklostezky a Muzeum marcipánu :-)

tak jsem byla opravena, že medúzy v balatonu nikoli, neb je to sladkovodní jezero. Že mohl být kemp a kalná teplá voda, a pak medúzy v Černém moři. Nevím, kde se ta nelogická zkratka v mých pamětech vzala, ale je tam.

no vida, tak řasy, to by mohlo být, protože žahnutí si nepamatuju, jen to, že jich ("medúz") bylo moc

v době mého mládí - ty nejkrásnější vzpomínky na nejkrásnější léta středoškolských prázdnin. Každý rok s kamarádkou kombinovaný pobyt od CKM, ubytování u Balatonu v chatkách, v Budapešti na kolejích. Nádherní temperamentní kluci, od té doby jsem nikde nikdy neviděla tolik báječných objektů k zamilování, každý den jsem také byla zamilovaná nejméně do dvou až tří Maďarů. Pro nás to byl tehdy "západ",fantastické večerní diskotéky s pořádnou hudbou,v Maďarsku jsem poprvé pila Pepsicolu, poprvé byla od rodičů a poprvé...všechno.Od té doby mi zní maďarština libozvučně a sexy a učila bych se jí, kdyby bylo kde. Ale domlouvala jsem se tam rusky.Balaton i tehdy byl spíše louže, ale nevadilo, trochu jsme se koupaly a více žily na břehu, bylo čím.Všudypřítomné a naprosto nezbytné cyklostezky tehdy nebyly a nescházely.Výborné jídlo, výborné pití, plnokrevní hrdí lidé.Zvláštní kultura, zvyky, řeč,neuvěřitelný čardáš...promiň Vodoměrko, muselo to ven

jo, v noci to řvalo, tehdy jsem se toho řevu asi zúčastnila také. Nikdy jsem se tam už nepodívala a je to dobře, jako dospělé osobě a matce dětí by mi určitě vadil ten zápach i řev.Jinak v Maďarsku jsou krásná města k navštívení, největší bombou je ale Budapešt, ještě roky se mi zdály sny, jak procházím jejími nejkrásnějšími místy a jsem neskonale šťastná, že tam znovu jsem. Zajímalo by mne, jestli i po letech by mi Dunaj dělící Budapešt na dvě části připadal jako to největší, co jsem kdy viděla téct.
A jedním z nezvláštnějších zážitků při jízdách po Maďarsku byl zvukový signál, který vždy předcházel hlášením na nádražích.A čepice nádražního personálu.Ale to asi nevídáte, jezdíte-li jen autem.Jestlipak je to pořád stejné? No asi ne, nic není jak dřív, že...

přiznávám určitou genetickou zaujatost

to je věkem, v necelých 13, když jsme si museli postavit svoje áčka, ráno v sedm na rozcvičku, kemp opouštět jen ve skupině a vůbec všechno kolektivně, včetně obědů z konzervy, jsem si to prožila jinak :-) Zato pobyt u moře v Rumunsku potom byl báječný a stejně krásné vzpomínky jako ty mám na Rumunsko o šest let později. Jeli jsme s mým klukem taky od CKM vlakem do Rumunska, chvíli v Transylvánii a pak u moře. Zamilovaná jsem byla jen jednou, do něj ;-), ale jinak stejné zážitky, pocity. Slunce, moře, horký písek, horké noci, skvělé jídlo, nebesky sladké šťavnaté ovoce, večery s ohněm, hudbou a tancem, prokládané diskotékami pro mládež. Tam jsem poprvé ochutnala koktejly s paraplíčkem ;-)
Všichni nás varovali, že jedeme do špíny, blešárny a chudoby, mezi zloděje a loupežníky. No, mimo prostory pro rekreanty chudoba byla veliká, žebrající děti běžící podél vlaku taky, ale lidi milí, slušní a ani v autobusu v Bukurešti jsem se necítila tak, jako v MHD doma v létě...

Pavlí, tak jestli můžu, našla jsem to na youtube, je to nějaká parodie, které nerozumíme, ale ten signál se tam ozývá. Zapojím se ráda, hned jak to půjde.

http://www.youtube.com/watch?v=-VAOpd8PLZM

samozřejmě, naprosto souhlasím. Mládí je opojné a vnímání všeho v té době trochu jiné. Také jsem byla opálená holka s vlnitými tmavými vlasy až po dolíčky nad zadkem, těm Maďarům jsem asi připadala jako jejich a vzájemně jsme se mohli všichni sežrat. Kdoví, jak bych se zklamala v dospělosti - jak místy, tak lidmi.Možná je tedy dobře, že jsem tam už od studentských dob nebyla, všechno by bylo určitě jiné.

Ale stejně mi stále i jako dospělé - i když jen na dálku a zprostředkovaně - imponuje ta maďarská národní hrdost a pýcha na tradice. Teď tu proběhla debata o významu státních svátků a jejich důležitosti pro běžné lidi. Tak tedy Maďaři, jak jsem tehdy i později mohla zaznamenat, mají velkou úctu k tradicím a osobnostem,jsou na sebe hrdí, mají národní sebevědomí.Svoje reky si hýčkají jako poklad, všude na ně narážíš, jejich jména se nedají ani vyslovit, ale všechno se po nich jmenuje - samozřejmě jen podle toho nesoudím Mají jinou mentalitu a mně se to moc líbí.

v Rumunsku jsem byla zase já jako třináctiletá, vzpomínky nejsou tudíž tak opojné a citově zabarvené, ale moc se mi to líbilo, Pravda, bylo to od Čedoku letadlem a v hotelu Flora na Mamai, to se nedá moc usuzovat na nic jiného. První opravdové moře, první letadlo, krásné počasí a lidé se jevili i mně tehdy hodní.

ale možná by byli Maďaři zklamaní ze mne
No je blbý fórek.

Rozumím, člověku stačí možná jen nějaký styčný bod a vzpomínky se proberou - jako to funguje s vůněmi a melodiemi.No Štrbské pleso se skutečně změnilo a okolí také Ono se zmenšilo totiž, tak jako všechno, co jsme poznali jako mladí - čím to je? Bez dvojsmyslů prosím.
Odskočím si k lékaři a ráda se vrátím ke vzpomínání, buďte tu, ano

ale znám dost lidí, kterým se tam moc líbilo. Já byla až na chorvatských hranicích v místě zvaném Harkány - čti HORKÁŃ - takže je jasno, je to slovo původu slovanského, prostému lidu srozumitelného - a skutečně je tam spusta horkých pramenů různého složení. V té Horkáni mají velký lázeňský objekt, kde je asi pět bazénů s různě teplotně odstupňovanou vodou, léčivým pramenem - platí se extra - sprchy, kde lze nastavit teplotu a intenzitu a perličkové koupele.Lze si koupit permanentku na celý týden, což vás vyjde značně levněji. V areálu je spousta stromů a jiné zeleně, spousta bifátek a malinkejch restauraciček,mají tam polední meníčka, takže se za pár forintů nacpete k prasnutí, je tam spousta stánků, kde prodávají všechno možné, já si tam koupila letní šaty a nádhernej slaměnej klobouk - pak jsem ho darovala Květě. Hned u vchodu je tam malinká pekárnička, kde to neskutečně voní a mají tam VIŠŃOVEJ ŠTRÚDL!!!!! Nic tak dobrýho jste v životě nejedli. Já si vždycky koupila dva kousky s tím, že si je pak vezmu k oědu.hahahahaha....splivla jsem je ještě dřív, než jsem dorazila k bazénu. Maďarsko je úrodná, zemědělská země , ráno zarazíte do země klacek, večer sklízíte jabka. Ovoce a zelenina nádherně voní a stříká z nich šťáva, na všechno lejou smeanu - teda lejou...ta smetana má konzistenci medu a z jídla vám nestéká.Guláš a lečo mě dost zklamaly, guláš je vlastně polívka a ani to lečo nic moc. Chcete-li "náš" guláš, dejte si perkelt. Ale určitě si dejte Hortobáďské palačinky. To je slané jídlo, ne sladké....ovšem, mana nebeská. Znovu radím:"NAUČTE SE POPROSIT, POZDRAVIT A PODĚKOVAT". Maďaři jsou vděčný, když uvidí snahu. Dost jich umí slovensky...což kupodivu nedávají najevo před Slováky, Ale Čech se často dočká věty "Ale paní, klidně mluvte česky, já mluvím slovensky". Taky v té oblasti mluví dost lidí chorvatsky, takže se nakonec s češtinou a gestikulací domluvíte.A babky na trhu, co tam prodávaj čabajky a různé další věci, tak se tam nudí a rády si popovídají a zároveň vám poskytnou užitečné informace.Jo - a halász/čti halás/ je ryba a halász csárda /čti halás čárda/, je hospůdka, co tam mají k jídlu ryby a taky perfektní vína....Jo, jeďte do Maďarska - ať už kamkoli - bude se vám tam líbit. Jo,chleba se řekne kenyér /čti kenír/, palačinka se řekne palacsinta /čti palačinta/, ..jo - jeďte tam, pochutnáte si!

ano, a čtvrtek csütörtök, čti přibližně čitertek, pátek péntek a oběd je ebéd To jen tak pro ilustraci,že ne všechny maďarské výrazy jsou absolutně divné, nezapamatovatelné a nevyslovitelné.

Aleno, krásně píšeš o Maďarsku, přesně to vyjadřuje moje pocity, myslela jsem, že to je nesdělitelné (což je) a tak jsem ráda, že někdo to cítí podobně. Pro mne je to vrcholně příjemné čtení. Jídlo poctivé a výborně dochucené,lidé - tedy ti běžní, kteří nefigurují v cestovním průmyslu - báječní, takoví....jižní prostě.

Jo a maďarské lázně - kapitola sama pro sebe. Jedny z nejlepších. Tedy vím z vyprávění.

takže malina je málna a třešně je cseressnya -čti čerešňa, paprika je paprika - přičemž csípos /čípoš/ je pálivá a czemege /čemege/ je sladká. Babky na trhu říkají "pálí - nepálí".Je to prostě pohostinnej kraj, být tam dýl, tak se člověk naučí docela dobře mluvit. Mají to tam moc hezký a jela bych tam znova.Můj dědeček jse jmenoval Fajta. Nikdy nad tím nedumal, ale až když v první světový sloužil v Kecskemétu, tak zjistil , že Fajta se tam jmenuje každý druhý. Jo, Evropa je malá....Děda si z toho pamatoval, že "serelem" je miluji tě (děda byl mladej a užíval si), "nem serete fekete", což znamená "nemám rád černou", dále znal výraz "lekfet" , ale nezjistil, co to znamená. vždycky, když to řekli v maďarský hospodě, tak se maďaři začali prát. Já jsem neměla odvahu se zeptat, když jsem v tom Madarsku byla.Chorvatský báby na trhu po mě koukaly a ptaly se odkud jsem a říkaly, že bevypadám jako Češka - tak já prozradila, že jsem měla jugoslávskou babičku a ony zvolaly "JÁ HNED VĚDĚLA,ŽE JSI NAŠE!!! " A hned jsem měla nákup o fous levnější.

no vidím, že přišel čas přiznat se ke svému polomaďarskému původu, protože ani já nepůsobím rozhodně světlým dojmem, jako mladá jsem se opálila jen cestou do krámu,však ty přesně víš, o čem mluvím. Tedy táta byl maďarsky mluvící zakarpatec, docela by mne zajímalo, kde přesně měl kořeny, protože vypadal spíš jako žid. Rusky mluvit neuměli, slovínsky trochu, maďarsky skvěle, v dětství jsem toho naposlouchala hodně. Ale máti si prý nepřála, aby mi s maďarštinou motali hlavičku a tak mi to jen dobře zní, ale nedomluvím se.Ten tvůj "lekfet" musí být nějaká zpotvořenina, která se píše úplně jinak, nemáš přesnější informaci? Zajímá mne to.

a říkali to vojáci, když e opili a chtěli naštvat své maďarské kolegy. Ani děda nevěděl, co to je - jen říkal, že to muselo být něco sprostýho, protože Maďaři reagovali okamžitě. Jnak, já se sice neopaluju nijak zvlášť rychle, ale zase se nespálím. Má pleť má celoročně barvu písku.Rodina mé maminky (a doktora) pochází z Ústí nad Labem. Jsme česká rodina, takže se u nás mluvilo česky, ale německy uměli všichni.To víš, pohraničí. I mě se dneska němci ptají, jestli nejsem z Drážďan - kvůli přízvuku.