Málokdy se stane, aby v těsné blízkosti kostela stál hostinec.  Určitě nemohlo dělat dobrotu, když věřící vyrušoval hluk návštěvníků hospody. Vedle sv. Apolináře po staletí hospoda stávala a ne hospoda ledajaká.

 Onou hospodou byla proslulá Jedová chýše.  Bývala rejdištěm pochybných existencí, doupětem kriminálníků, ale též oblíbeným místem profesorů a studentů, kteří blízko odtud vnikali do tajů medicíny. Posledně jmenovaní míchali různé léky a jedy a je pravděpodobné, že právě odtud vznikl název hospody Jedová chýše.  Krčma podle starých pramenů ovšem stávala na svém místě již ve 13. stol.,  zacházel  sem i král Václav IV., při jedné návštěvě jej chtěli údajně otrávit a tak jiná varianta vzniku názvu může být i díky této příhodě.  

Muselo zde být pořádně hlučno, pořádaly se zde jodoformové věnečky, vuřtové hody, přebory v kuželkách.  Lžíce zde údajně byly přivázány ke stolům a na nějakou hygienu se zde nehrálo, vydlabaný otvor ve stole sloužil k servírování jídla, po strávníkovi se vytřelo a mohl pojíst další..   

Posledním majitelem byl jistý profesor Heveroch, který měl s hospodou smělé plány, k jejichž naplnění bohužel nedošlo, neboť pan profesor zemřel.

Chýši můžete krátce spatřit ve starší verzi filmu Dobrý voják Švejk, posléze byla zbourána.  Na místě bývalého rejdiště pražské galérky stojí dnes funkcionalistický dům, kde žije pan Ladislav Štaidl.   Jedovou chýši ovšem i dnes v Praze nalézt, jde o restauraci v centru Prahy.