Na začátku 14. století patřila Florencie k největším a nejblahobytnějším městům křesťanského západu. Počet obyvatel vzrost na úctyhodných 100 000 a zlatý florén se stal jednou z hlavních měn v celé Evropě.

      Díky nesmírnému bohatství, které městu přinášel hlavně obchod s vlnou, výroba látek a bankovnictví, a díky mecenášství nejbohatších z nejbohatších, rodiny Medici, zanechal každý, kdo ve středověkém uměleckém světě něco znamenal, ve Florencii svůj (nejeden) otisk.

• Co všechno jsme ještě za těch 12 dní ještě viděly:

Chrám Panny Marie Květné (Santa Maria del Fiore) a přilehlé pamětihodnosti

      Florentská katedrála je krajková nádhera provedená v bílém, zeleném a růžovém mramoru. Svojí délkou (vnější 169, vnitřní 153 m) představuje po katedrálách v Římě, Miláně a Londýně čtvrtý největší křesťanský chrám světa. Stavba byla zahájena na zakázku florentské republiky na podzim r. 1296 na místě původního kostela Svaté Reparáty ze 4. a 5. století, jehož pozůstatky si lze prohlédnout v podzemí dómu. Katedrála se stavěla 140 let a úplně definitivně byla dokončena až v r. 1887, kdy bylo znovu vystavěno nikdy nedokončené a později zbourané průčelí.

     Majstrštyk celé stavby je její kupole. Velkolepě si ji navrhli, a pak nevěděli, jak ji postavit. Překlenout 45 m široký a skoro 100 m vysoký prostor byl dlouho neřešitelný problém, hlavně tedy zbudování potřebného lešení.

     Jeden z nápadů bylo například místo lešení navršit uprostřed stavby ohromnou hromadu hlíny, do které budou přimíchány čtvrťáky, aby po dokončení místní chudina pod vidinou zisku si tu hromadu rozebrala a odnosila. Soutěž na stavbu kupole nakonec vyhrál Filippo Brunelleschi. Dvouplášťová osmiboká samonosná kupole, kterou postavil v letech 1420 – 1434 byla a je dosud považována za zázrak stavební techniky.