Než začnu své obvyklé toulání Prahou, podělím se s vámi dnes o jeden zážitek. Na podzim roku 2010 mne příbuzní, jako už mnohokrát,  pozvali k sobě do Prahy na prodloužený víkend.  Sbalila jsem tedy batůžek a hurá směrem ku Praze - hlavně nezapomenout foťák a pár nutných věcí.

     U Anděla už na mne čekala dcera, která v Praze studuje a vydaly jsme se ve dvou na procházku.  Prošly jsme trasu po Letné a Petříně, o které jsem zde nedávno psala. V páteční  podvečer  k příbuzným a  na další den jsme naplánovali už v plné sestavě prohlídku nového dálničního tunelu u Lahovic, dopředu avizovanou v médiích. V sobotu  ráno jsme stanuli před Smíchovským nádražím,   odkud odjížděly v pravidelných krátkých intervalech zvláštní autobusy.

.

      U davu přítomných vládla natěšená a nedočkavá nálada. Ta však dostala první trhlinu ve chvíli, kdy autobus namísto k Lahovicům a Zbraslavi namířil přes Vltavu do Modřan a dále stoupal vzhůru zatáčkami směrem k Točné. Překvapením však zdaleka neměl být konec ..

      Autobus nás sice dovezl až k dálnici, ovšem u tunelu už byly zátarasy a nikdo dovnitř nesměl. Stavební dělníci měli ještě plné ruce práce, hotovo rozhodně nebylo. Mohli jsme se tudíž jen podívat na  nezáživný pruh silnice a to bylo asi tak vše.

     Vládl chaos, nadávky nespokojenců, mezi nimi občas profičeli mladí lidé na in-linech. Mezitím autobusy vytrvale přivážely další várky nedočkavců. Organizace akce silně vázla. Po chvíli dorazilo auto jedné komerční televize s redaktorkou a kameramany, aby s několika nespokojenci natočili reportáž.