Naštěstí přišel listopad 1989 a rok poté byl celý  objekt vrácen Benediktinům, kteří jej dodnes opravují. A je se opravdu na co dívat. Měli jsme štěstí na sympatického průvodce, který nás seznámil s historií, v Křížové chodbě jsme si prohlédli výstavu dobových fotografií, úchvatný kostel i Císařskou kapli.  Navíc v době naší návštěvy zde probíhala výstava historických plechových hraček.

      Fota interiéru bez blesku nic moc, ale zvenčí jsem se ke své nemalé radosti  vyřádila.

      Stavební opravy  probíhaly i naproti  Emauzskému klášteru u  barokního kostela s. Jana na Skalce. Člověk by těžko hádal, že právě zde stávala kdysi jedna z pražských vinic, Svatošova.  Zastavili jsme se též krátce u Faustova domu. Po obědě na Karlově náměstí jsme se vydali Resslovou ulicí.  O kostelech v Resslově ulici jsem psala už v článku o Zderaze.

      Pomalu se dostáváme do Vojtěšské čtvrti, jejímž středem je kostel sv. Vojtěcha s přilehlou farou. Bývala zde čtvrť jirchářů, tj. řemeslníků, kteří nahrubo vydělávali zvířecí kůže. Říkalo se jim hanlivě také smradaři, smraďoši. Čtvrť sama měnila pojmenování - Opatovice, Podzderazí, Smradaře či V kalábrii (podle Karla IV., který povolal jircháře z Kalábrie).

     Stejně jako Podskalí a Zderaz, i tuto čtvrť trápily časté povodně a tak bylo rozhodnuto o její asanaci, když předtím bylo rovněž rozhodnuto o vybudování kulturního stánku Prozatímního divadla (1862), posléze ND.