Z Vyšehradské ulice se také dostaneme k místu s pohnutou historií a tím je klášter s kostelem Na Slovanech – Emauzy.

     Karel IV. ve snaze dodat svému sídelnímu městu určité proslulosti, navázat těsnější styky s Balkánem a konečně odstranit rozpor mezi západní a východní církví, se rozhodl  (se svolením papeže) roku 1347  založit na vyvýšenině nad vsí Podskalí nový klášter s kostelem.

     Klášter byl hotov r. 1360, kostel r. 1372, náklady si vyžádaly tyto stavby stejné jako Karlův most. 

     Zasvěcení kostela je poměrně obšírné. Již před dokončením obou staveb  přišli  do Prahy pozvaní chorvatští mniši z benediktinského opatství poblíž Zadaru, aby v zemi šířili vzdělanost. A tuto myšlenku se podařilo naplnit, neboť klášter se brzy stal centrem vzdělanosti.

      V prostorách se nacházela písařská dílna, opisovaly se zde knihy. Mnichů přibývalo a to nejen z řad Chorvatů. Klášter přestál  husitské války, jeho zdmi prošli v průběhu staletí mniši španělští i němečtí, jejichž přičiněním interiér kláštera měnil svou podobu.

     Nejpohnutější historie kláštera se začala psát během II. světové války, kdy klášter obsadila okupační vojska za účelem zřízení vojenského lazaretu. Spojeneckým náletem r. 1945 byl celý objekt, hlavně kostel, poničen, shořela střecha i interiér. 

      Od 50. let zde sídlily ústavy  ČSAV.  R. 1964 vznikla výrazná dominanta kostela – dvě betonové věže.  Jinak ale objekt celkově chátral, chyběly peníze i koncepce využití, vznikaly i bizarní plány - např. vybudování garáží.

      Ještě hůře dopadla starobylá, původně románská kaple sv. Kosmy a Damiána, stojící v bezprostřední blízkosti Emauz, ve které pobývali ve 14. stol. mniši před dostavbou Emauz. Za totality sloužila jako skladiště všeho možného,  v poničeném interiéru nezůstalo z původního mobiliáře naprosto nic.

.