V dnešních toulkách Prahou vás zavedu hodně daleko dějinami zpátky... Podíváme se do poklidné Petrské čtvrti, kde kdysi stávala osada rybářů a německých kupců zvaná Poříčí.

      Přesný vznik osady není znám, ale již koncem 10. století byly místní mlýny a kostel sv. Klimenta připomínány v nadační listině Boleslava II. Ve 13. století pak vedla přes osadu Poříčí důležitá obchodní cesta zvaná Vicus teutonicum (teutonský znamená germánský). Na konci 12. století měla tato německá obec možnost vlastních soudů, kdy přísahy byly prováděny v románském kostele sv. Petra, sv. Petr – patron rybářů a obchodníků s rybami.

     Později zde stával rovněž špitál. Roku 1280 přišla velká povodeň a odnesla zásoby obilí uskladněné v kostele. To poté způsobilo hladomor a nemoci, hodně lidí tehdy umřelo a jak jinak, bylo nutno vybudovat u kostela hřbitov. Rokem 1348 a vznikem Nového Města pražského samostatnost osady Poříčí vzala za své...

     Naše toulky se prozatím týkají románských památek, kterým jsem věnovala jeden ze svých výletů do Prahy. Proto i dnes začnu povídání jednou původně románskou památkou a to kostelem sv. Petra, který stojí v místech křížení ulic Petrské a Biskupské.  

     Kostel byl postaven jako malá trojlodní bazilika kolem poloviny 12. století. Po německých kupcích jej vlastnil řád německých rytířů.

     R. 1598 byla na místě svatopetrského hřbitova vybudována samostatně stojící zvonice, dnes nepřístupná. Základy zvonice byly ovšem vykopány již r. 1419. Za švédského obléhání byla zvonice stejně jako kostel značně poškozena, později ještě dvakrát vyhořela a došlo tím tehdy i k roztavení tamějších zvonů.  

     Zajímavost – tuto zvonici si oblíbil i K. H. Mácha, který zde často prolézal prolézal  a snad si sem později vodil i děvčata; jednou vylezl na trám nad hlavicí zvonu, nešťastně spadl a zranil se na obličeji tak, že mu zůstala jizva nad obočím a pod okem na celý život.