O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
VÝLET DO POVLTAVÍ |
![]() |
![]() |
![]() |
Úterý, 19 červenec 2011 | |||||||
Původně jsme měli v plánu trasu přes Orlík nad Vltavou a Milevsko se zastávkou na Petrovicku, kde se nachází zajímavé kamenné útvary , např. Husova kazatelna. Nakonec jsme zvolili výpadovku na Prahu a pár kilometrů před Milínem odbočili na Pečice. Naší první zastávkou se stala obec Smolotely, konkrétně poutní místo Maková s kostelem sv. Jana Křtitele a Panny Marie Karmelitské nacházející se asi 1,5 km od Smolotel. O tomto místě jsem neměla dříve potuchy a zcela náhodou jsem na něj narazila asi před dvěma lety při rozhledu z Langovy rozhledny na druhém břehu Vltavy a rozhodla se jej zařadit do plánu rodinných výletů.
Kostel na vrchu Maková vznikl v letech 1719-1722 podle návrhu italského architekta Canewalleho na zakázku Jana Felixe Chanovského-Krasilovského. Stavba je nádhernou ukázkou barokní architektury. Dovnitř kostela se nám bohužel nahlédnout nepodařilo, ale i tak jsme byli nadšeni kouzlem místa samotného i výhledem do okolní krajiny. Chcete-li se sem podívat, vydejte se po červené turistické značce ze Smolotel. V okolí Smolotel a Makové vede i naučná stezka a na Makové bývají poutě o první neděli po 16. červenci.
Z Makové jsme se vydali směrem Kamýk nad Vltavou. Po deseti minutách chůze po zelené turistické značce z parkoviště v Kamýku se před námi objevila zřícenina hradu Vrškamýk, někdy též nazývaného Hunec podle zlého rytíře Hunce. Raně gotický hrad založený ve 13 století Václavem I. sloužil jako letní sídlo českých panovníků. Dostavba Karlštejna však zamíchala kartami, panovníci se přesunuli a Vrškamýk postupně pustl. V době nedávno minulé hrad prošel rozsáhlou opravou, byla vybudována vyhlídková věž, informační tabule. Proběhl i archeologický výzkum.
Po krátkém zastavení na hradě míříme přes Vltavu do Vysokého Chlumce. Již z dáli vidíme dominantu kraje - na kopci stojící hrad Vysoký Chlumec, bohužel veřejnosti nepřístupný. My míříme do místního skanzenu lidových staveb. Sedlčansko je protkáno množstvím vodních mlýnů, na některé z nich nás upozorňovaly hnědé informační směrovky v průběhu cesty. V Příčovech u Sedlčan je i pozůstatek větrného mlýna holandského typu.
Hornické muzeum v Příbrami se roku 1998 rozhodlo některé lidové stavby z 18. až počátku 20. století zachránit soustředěním do jednoho místa. Oním místem je tříhektarová plocha na okraji Vysokého Chlumce vykoupená od Lobkowiczů. Zde r. 1999 započala výstavba skanzenu. Z dvou nabízených tras jsme zvolili prohlídkovou trasu B - technické objekty na vodní pohon. Do trasy náležela vodní pila (katr), dále mlýn a prohlídka obytného domu z Obděnic. Rozebrat a znovu funkčně sestavit objekty muselo dát opravdu hodně práce, střechy samozřejmě už původní nejsou.
Ze skanzenu jsme namířili do Vrchotových Janovic v benešovském okrese. Stojí zde zámek s přilehlým parkem, plným nádherných stromů a dřevin. Zámek byl postaven původně jako gotická tvrz kolem r. 1350, později přestavěn renesančně a barokně. Původní název byl Herbortovy Janovice.
Až s rokem 1453 a příchodem Štěpána Vrchoty došlo k přejmenování. Janovice byly v držení pánů z Vrtby, posledními majiteli byla rodina Nádherných, ostatky rodiny jsou v rodinné hrobce v zámeckém parku. Poslední dědička baronka Sidonie Nádherná (1885-1950) byla velká kulturní mecenáška a za jejího pobytu do Janovic přijížděli významné osobnosti z kulturního života, mj. i R. M. Rilke a Karl Kraus. Za války zámek obsadil wehrmacht.
Po roce 1948 byla Sidonie Nádherná nucena emigrovat, zemřela v Anglii nedlouho po své emigraci. Zámek před devastací zachránilo r. 1958 Národní muzeum v Praze, které objekt převzalo do své péče. Od tohoto faktu, tj. objekt je majetkem NM, se odvíjejí exponáty v interiéru, které nemají vztah k historii zámku. Je zde expozice zvonařství v přízemí zámku, v patře pak jsou předměty z majetku NM.
Ačkoliv tento fakt nás mírně zaskočil, prohlídky jsme nelitovali. Jsou zde totiž opravdu unikátní kousky - např. psací stoly Emy Destinové, K. J. Erbena, J. Nerudy, kalamář B. Němcové, kytara K. H. Borovského. Zaujaly mne i výšivky a náramky z lidských vlasů, kterými dříve děvčata prokazovala svou dovednost a trpělivost . Dále mne zaujaly tzv. vlastenecké náramky, které vyjadřovaly sympatie dívek k dotyčnému vlastenci. Dvě místnosti jsou věnovány rodině Nádherných, zde lze shlédnout obraz Sidonie od Maxe Švabinského či pušku, ukrytou na dno rybníka v zámeckém parku před gestapem, a objevenou teprve nedávno. Krásné jsou i stropní malby v zámku.
Po prohlídce zámku jsme namířili zpět k Sedlčanům přes Kosovou Horu a Červený hrádek - skvostný zámek, leč přístupný pouze ke svatebním obřadům. (Po revoluci 1989 byl v restituci vrácen rodu Mladotů.) Majitel však umožňuje procházky zámeckým parkem.
V Sedlčanech samotných zaujme budova nové radnice a muzeum v budově staré radnice. My jsme ovšem zamířili ještě obhlédnout kamýckou a orlickou hráz přehrady a pak už plni dojmů k domovu.
Musím říci, že oblast středního Povltaví se nám moc líbila, jsou zde krásné lesy , skály a srázy podél Vltavy vytváří mnohde kouzelné scenérie.
Rádi bychom se sem ještě jednou podívali, na sever od Sedlčan leží třeba tvrz Křepenice, zámek Radíč , samota Chýnov - místo natáčení Zdivočelé země. Ale hlavně je zde nádherný výhled na Vltavu z Albertových skal u Nalžovického Podhájí a pak z vyhlídky Máj u Teletína. Jsou zde i pěkné rozhledny.
Takže snad zas někdy příště, MIA
|
< Předch. | Další > |
---|