V úterý 14. června jsem šel jako každý den do práce, odjezdil si svých 10 hodin na graderu upravujíc silnici na zlatonosném potoce Sulphur Creek, ale potom mě místo večeře nebo případného posezení s rodinou či kamarády čekala ještě šestihodinová jízda z Dawsonu, do našeho hlavního města Whitehorse. Několik hodin spánku v autě a v sedm ráno už mě unášel stříbrný pták společnosti Air Canada do daleké Calgary.

     Cílem mě cesty byly Skalisté hory a Bush river, kde se konal 8. Celosvětový trampský potlach. Tyhle akce pořádají čeští a slovenští trampové žijící v zahraničí už hezkých pár let. Ten poslední byl v Texasu a Air Canada na mě tehdy vydělala také. Ale tentokrát se v mém případě nejednalo jen o cestu na tuhle fajnovou společenskou událost, ale i o výlet do minulosti. Já totiž před 28 lety coby čerstvý přistěhovalec cestoval v těch oblastech stopem a s krosnou na zádech tak dlouho, až jsem v hotelu Chateau Lake Louise našel svou první práci v emigraci.

     A tak jsem si na letišti půjčil krásné červené autíčko Nissan a vyrazil k horám. Nájezd na slavnou Trans-kanadskou dálnici „číslo 1" jsem našel sice až na druhý pokus, protože ho moji albertští kolegové silničáři označili pouze jako 16. Avenue, ale to mě nerozladilo. Nějakých 20 kiláku za Calgary se silnice přehoupla přes dlouhé návrší a přede mnou se otevřel neuvěřitelně krásný výhled na Rocky Mountains. Zajímalo by mě, ke kolika dopravním nehodám už v tomhle místě došlo...

     Za dvě hodinky jsem byl ve známém turistickém středisku Banff, kde jsem hodlal nakoupit nějaké zásoby. V tomhle městečku jsem už kdysi nakupoval a tak ho dobře znám. No, spíš „znal jsem ho".. Po čtvrthodinovém bloudění ve zcela neznámé metropoli plně hotelů, kde jsem po  těch 28 letech nepoznal jedinou ulici, jsem se zase ocitl na dálnici a prchal směrem na Lake Louise. Po cestě jsem nabral mladého stopaře a nelitoval. Kluk pracuje ve stejném hotelu jako kdysi já a tak jsme si měli o čem povídat. Myslím, že i jeho zaujal hovor s pamětníkem a stařešinou Mikinem.