Tolik jsme se na dovolenou těšili, však  jsem se tu  zmínil v článku "KAM SE TĚŠÍTE NA DOVOLENOU" o tom, kam se těšíme my. Dnes tedy hlásím, že už jsme doma a je na čase abych jen vzpomínal a těšil se na další. Kam? Nevím. Jestli budeme mít dost peněz, bude to do Čech, Domů.

     Jestli ne, bude to - no, to je jednoduché, zase Mexiko, má láska. Přirostlo nám k srdci, máme to tam moc rádi a jezdíme tam tak často, jak jen to je možné. Ale dnes - dnes vám tady předestírám napínavou reportáž, z našeho posledního mexického pobytu.

     Hned první den to začalo napínavě. Přestupovali jsem ve Phoenixu, a hned se začaly dít věci. Přiletěli jsme tam, vystoupili u dveří A 11,  a odlétat to mělo za 25 minut ze dveří A 28. Zdá se to nepatrný rozdíl, ale - 28 je v jiné chodbě, dost daleko, ale těch 25 minut je tak akorát na přemístění. Jenže...

     Už cestou jsem slyšeli hlášení, že let US Airways 335 odlétá z dveří A 11, místo A 28. Nevadí, my jsme let 330. Ale když jsme tam tedy dorazili, na ceduli vidíme cíl, Fort Lauerdale, Florida. Je tam sice hezky, ale - je to jinde!

     Za námi byl pult informací, vlítli jsme tam, a ta milá paní nám s úsměvem sdělila, že hlášení je chybné, že je to náš let, a musíme si hodně pospíšit, abychom to stihli...

      Pádili jsme tedy zpět, běželi po pohyblivých chodnících - no, co vám budu povídat,  stihli jsme to, dokonce bychom to stihli, i kdybychom si cestou zdřímli. Letadlo, které nás mělo odvézt (kruci jak se tomu říká, letadla nás přece nevozí) ještě ani nepřiletělo, pak ho musí lehce zkontrolovat, uklidit a natankovat, a pak se teprve poletí.

     Takže - máme hodinu čas. Pak nás do letadla pustili, odjeli jsme od vchodu, a poté kapitán hlásil, že má problém s computerem, musí tedy zpět a vyměnit ho... Takže další hodina, tentokrát už vsedě v letadle. Ale nakonec jsme odletěli a dolétli až do Cabo San Lucas.