Po půlhodině chůze podél řeky a překročení visutého mostu jsme došli k soukromé rezervaci, která nabízí prohlídky pralesa. Uvítala nás krásná Indiánka - místní obdoba Nšo Či, sestry Vinnetouovy. S tou jsme si dohodli soukromou exkurzi na příští den, pojedli a popili v restauraci na cestě do hotelu a šli spát s nadějí, že do rána přestane pršet.

     Nepřestalo, a tak jsme se mírně promočení dostavili do pralesa, kde jsme zjistili, že naším průvodcem nebude Nšo Či, ale jiný domorodec jménem Miguel, který ale neumí ani slovo anglicky. Od prohlídky jsme tedy moc nečekali, ale naštěstí jsme se mýlili. Miguel byl fajn chlap, znal všechny možné rostliny, jejich použití na léčbu nejrůznějších nemocí i použití jako barviva (vidíte, jak zdobí Joanne), nebo třeba k výrobě jedu currare. Navíc měl fakt nádherný dar komunikace, díky kterému jsme se s ním i přes naši nesmírně chatrnou španělštinu celkem dobře domluvili.