Městečko Baños (neboli lázně, koupele) leží v příjemné výšce 1800 metrů. Takže se tam nekonají ani tropická vedra, ani výšková nemoc. To bylo něco, co jsme já i Joanne už moc potřebovali...

     Ubytovali jsme se ve velice příjemném hotýlku s oknem do zahrady (plné kvokajících slepic, kterým chyběl kohout) a vyrazili se podívat na jednu z místních atrakcí, aktivní sopku Tungurahua, což znamená v jazyce místních indiánů „malé peklo".

     Malé peklo se tyčí přímo nad městem, ale vrchol je možno vidět jen pokud přejdete most přes kaňon, na jehož dne burácí divoká Rio Pastaza. Šplhali jsme za mostem do kopce, leč vrchol sopky byl stále zahalen mraky. Vtom silně zahřmělo... To je divné, říkám. Na bouřku to nevypadá. Vtom zahřmělo znovu, ale tentokrát temné dunění nepřestávalo. Navíc se začala lehce chvět půda...  Z nedalekého domku vyšel starý muž, podíval se směrem k sopce, pokýval hlavou a pravil: „vulkán...".

      S touhle sopkou nejsou žádné žerty. Naposled se rozběsnila v roce 1999 a město muselo být dokonce evakuováno. Zahynula při tom i jedna žena. Ne sice přímo díky sopce, ale při srážkách s policií, která nechtěla obyvatele pustit zpět domů. Naštěstí má ale Baños  stejně jako mnoho jiných ekvádorských měst svou „virgin" (pannu), která město chrání. V Baños  je to „Svatá  panna léčivých vod".