Konečně se dostávám k tomu, abych vám v krátkosti přiblížila atmosféru Blízkého Východu, konkrétně Izrael a Jordánsko.  O Izraeli se člověk něco sem tam dočte, že. O Jordánsku nevíme celkem, nic  jen pár otřesných příběhů žen.

      Nebudu vám popisovat skalní chrám v Petře ani Mrtvé moře, to vše je notoricky známo. Ráda bych se soustředila jen na folklor... Četla jsem před odjezdem kuriozní příhody turistů na izraelských hranicích. Ano vážení přátelé, je to tak. Všude opuškovaní vojáci a vojačky, prohrabali nám úplně všechno, výpravě před námi brali stěry na střelný prach, pas jsme ukazovali pětkrát, autobus nás vyklopil před čárou, toho půlkiláku k izraelskému busu (jiný tam vjet nesmí) jsme všechno táhli v rukách.

     Nepříjemný zážitek, ale chovali jsme se krotce - mají své smutné zkušenosti. Země sama je vyprahlotina sem tam vystřídaná oázou. První zastávka byla v Jeruzalémě, a to vám byl lidi babylon...

     Na všech svatých místech - a  že jich tam je - se tlačili věřící, nekončící proud, hodně z Indie, Filipín, malé ženy v sárí  v jednom z kostelů namáčely nejrůznější předměty ve svatém oleji, další lidičkové je od nich kupovali a pak je běželi prodávat na trh. 

     Orientální trh, jak má být, nabízel nepřeberné množství věcí, převážně však náboženského rázu. Zakoupila  jsem si jeden nenáboženský předmět - vestičku ze síťoviny kombinovanou se stříbrnými korálky.