A tak jsme vyzbrojeni průvodcem Lonely Planet a foťákem vyrazili do ulic Quita. První den jsme zamířili do Starého Města, které je na seznamu historických míst UNESCO a nebyli jsme zklamáni. Úzké uličky, koloniální architektura starých domů, kostelů a náměstí, vytváří jedinečnou atmosféru.

      Orientace je poměrně snadná díky vysokým horám a 45 metrů vysoké soše Virgen de Quito. Zdá se, že každé město v Ekvádoru má nějakou tu pannu (proč sakra zrovna pannu?) jako svého ochránce. Ta v Quitu stojí na vysokém kopci, takže je dobře vidět. Ono ostatně všechno v Quitu stojí na kopci, nebo pod kopcem. Všude je nutno šplhat po schodištích či strmých ulicích. Pro nás, kteří jsme prožili poslední dva týdny na Vancouver Islandu v prakticky nulové nadmořské výšce, to byla pořádná zabíračka.

     Řešili jsme to tak, že jsme se každých pár minut zastavili a zuřivě zhluboka dýchali. Pohled na nás musel být velice zábavný, ale nikdo z místních nám nevěnoval velkou pozornost. Nejspíš jsou na to u turistů zvyklí. Jenže těch turistů většinou nikde moc nebylo. Příjemné...