Piš, piš, nebo té sežere myš. Tak pravila Daniela a mě nezbývalo, než psát a teď vám předložit naše nové zážitky.  Moje manželka Joanne i já rádi poznáváme cizí země. Cestujeme coby nezávislí cestovatele s ruksakem, používáme stejný způsob dopravy jako domorodci a spíme většinou ve stejných hotelích jako domorodci.

Jednak je to levnější, jednak si myslíme, že poznáme dotyčnou zemí lépe, než s cestovkou.

     Minulý rok, když jsme byli na dovolené v Laosu, však začala má drahá žena brblat. Že jsou i jiné kontinenty než Asie a že jsou některé dokonce blíž a tak podobně. A protože měla (jak jinak a jako vždy) pravdu, vydali jsme se do Jižní Ameriky. Náhoda chtěla tomu, že se nám do rukou dostal pochvalný článek o Ecuadoru. Prý zajímavá země s dobrou dopravou a nejrůznějšími druhý kultur a podnebí. Bylo rozhodnuto.

     Z Vancouveru jsme vyrazili na krátký let do Seattle až v odpoledních hodinách. Zjistili jsme totiž, že když tam přenocujeme, tak nejen že ušetříme 200 dolarů na letenkách, ale navíc nebudeme muset vstávat na další let už ve 4 ráno. Hotel v Seattle stal jen 40 dolarů a tak se z nás stali šetrní boháči, kteří se navíc dobře vyspali. Ranním létem společnosti United jsme se dostali bez problémů na letiště George Bushe (seniora) v texaském Houstonu  a za hodinu už jsme byli na cestě do Ekvádoru.

     Chtěl bych podotknout, že jsme  svou cestu nastoupili v polovině ledna, tedy krátce po teroristickém útoku onoho pána s trhavinou ve spodním prádle. Mnoho lidí nám říkalo, že cesta přes Spojené státy bude svízelná, že strávíme hodiny při bezpečnostních kontrolách a že proto zmeškáme letadla. Nic z toho se  ale nekonalo.Nejdelší fronta byla 10 minut, všichni celníci a pracovníci bezpečnostních agentur byli slušní a i když někteří vypadali unaveně, dokázali se často usmát nebo zažertovat. Takže: palec nahoru!

     Hlavní město Ekvádoru, Quito (cti kito), leží ve výšce 2800 metrů nad mořem. Tedy ve výši vrcholu Gerlachovky. Jak vypadá takové přistání v hornatém terénu, ukazuje tenhle záběr na youtube:

     Quito leží těsně pod rovníkem, takže jsme překročili rovník - sice poprvé v životě, ale bez jakýchkoliv ceremonii.