Dál naše cesta pokračovala a skončila v Melbourne - jeli jsme přes noc a musím podotknout,  že tento noční přejezd byl pro mne nejtěžší. Opěrky pro hlavu byly docela mizerné, spát se na nich nedalo a protože silnice jsou v noci opravdu osvětlené jen tím jedoucim busem (a tedy nebylo ani nic vidět kolem) - bylo to nekonečné.

     Za ranního rozbřesku jsem pozorovala míjející krajinu a pak jsme dorazili do Melbourne, Zde jsme se měli setkat s našimi milými, leč nikde nikdo, chodili jsme od jednoho východu k druhému, dovolali jsme se jen na záznamník, a když už jsme uvažovali, že pojedeme tedy MHD,  tak se konečně naši objevili, našli mě u báglů, Jára zatím kdesi cosi plašil - počkali jsme na něj a jeli domů.

     Sprcha mě zase postavila na nohy, a pak  nám Jirka s Dášou řekli, že denně sledovali pečlivě zprávy, protože nás nechtěli znepokojovat před naším samostatným odjezdem, ale že jsme se vypravili do Queenslandu v době dešťů a hlavně hurikánů, a proto měli obavy.

    My jsme vyprávěli, Jára ukazoval fotky, nad jednou se s Jirkou třískali, páč se můj synek pokusil mě zachytit v choulostivé pozici - v přírodě, kde nikdo nebyl, jsem si rozepínala halenku. Ale jemu se nepodařilo mě zachytit rozepnutou, stihla jsem halenku přehodit, ale zato zachytil můj výraz, odpovídající jeho zákeřnosti. Nu, brácha Jirka mě na snímku ani nemohl poznat:-).  Pak, protože se rozzářil nádherný den, jeli jsme k moři, a vlastně u toho mola jsme se tentokráte ráchali - bylo tam ale daleko do moře stále mělko, což jim oběma nevadilo v tom, aby mě přísně drželi u břehu.