Jo, ještě tam na nějaké třídě podél parku vlály duhové vlajky a teď už nevím, zda se chystal a nebo proběhl nějaký gay pochod. A na velkém prostranství se najednou ozvala ryčná pochodová hudba a začali se tam hemžit námořníci, tak jsme setrvali, zvědavi, co to bude a poměrně za chvilku bylo.

     Nějaká slavnostní vzpomínková akce na námořníky, padlé za války. Tady jsme se s Járou rozdělili, on chtěl fotit a musel na schody na slunce a já se držela ve stínu. Stála jsem za starší dámou, která si z kabelky vyndala starou fotografií, políbila ji a krabičku asi s nějakými metály; během kratšího proslovu se rozplakala, a mně to nedalo, dojatě jsem ji pohladila po ruce a ona mě objala. Dalo mi práci se nerozplakat taky, ač jsem nevěděla nic moc bližšího. Ale na tu dámu nezapomenu.