Vyprali jsme si a vyrazili na večeři. Z mostu přes řeku jsme pozorovali pro nás nezvyklý a mnou prvně viděný lov ryb - házel tam s roztočením do vody síť (asi vrš) a pak ji vytahoval - a pořád opakovaně. Kolik toho nalovil nevíme, ale vydržel dýl než my s naším pozorováním, Járu asi hnala nedočkavost na to hovězí. Jára se  dočkal svého kýženého stejku - v restauraci jsme sice působili jakožto turisté dost nepatřičně, ale nevyhodili nás. Jára si poručil tu flákotu s nějakou šťávou a mne vybral nějakou zeleninu - hlavně tam bylo cosi vzhledem i chutí připomínající hnusnou sladkou mrkev, nějak dušenou a nebo vařenou. Ale, pro mne smůla, nevezmu ji do úst. Ostatní zeleninu jsme do sebe nasoukala, Jára zdlábl ten kus masa a vyšli jsme ven o značný obnos lehčí a s Járovou neuhasitelnou chutí na večeři - táhli jsme do té restaurace, kterou nám doporučil ten náš Asiat a tam si pochutnal a konečně ukojil svůj hlad.

      Po návratu jsme vytáhli prádlo z pračky a ráno je nedoschlé a nevyžehlené naházeli do batohu a nechali se naším Asiatikem odvézt na nástupiště - Asiatik zrudnul, když jsem mu děkovala a měla snahu mu říct, že na nás byl hodný; bohužel, moje angličtina dle Járy vyzněla prý v tom smyslu, že se mi líbil jako chlap - takže mladý kluk dostal poklonu od postarší dámy :-))

      Dál jsme pokračovali busem do Sydney. Tam jsme dorazili odpoledne, našli naše ubytování, rozvěsili ty své navlhlé hábky na dosušení a vrhli se do víru velkoměsta. Nejdříve na vyhlídkovou věž - obzřeli jsme mrakodrapy, pak jsme se vrhli na Sydneyskou operu, k níž jsme se dostali projitím botanické zahrady - ta byla opravdu nádherná - zase tropická květena a rostlinstvo, našli jsme nějaký strom, celý obalený pavučinami a já měla snahu pavoučky rozhýbat, jenže byli vysoko, tak jsem jim jen malinko potrhala sítě malými klacíky - ale byli v klidu, nenechali se z klidu vyrušit.