O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - I.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - II.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - III.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - IV.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - V.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - VI.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - VII.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - IX.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - VIII.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - X.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - XI.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - XIV.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - XV.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - XVI.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - XVII.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - XVIII.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - XXI.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - XXII.
Přihlášení
Anketa
NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - XII. |
![]() |
![]() |
![]() |
Pondělí, 04 leden 2010 | |||||||
Strana 3 z 3
A průšvih - v momentě, kdy předjel bus, jsem se pro cosi sehnula k zemi a z kapsy mi vypadl veškerý můj drahý nasbíraný rabis - Jára to rychle sbíral - z ukázkově umetené ho chodníku - a syčel jak přitom jak rozfajrovanej piliňák, vypadal, že by mě nejraději zabil :-)) Ale sesbíral to a dal mi to nakonec, takže jsem o úlovek nepřišla. :-)))
Busem jsme se dopravili do kempu, vzali plavky a konečně jsem si zase mohla vlézt do onoho vyhrazeného plivátka vody. Večer jsme táhli po protější pláži a pak dom, sbalit, umýt a na ráno nachystat k odjezdu - z onoho magického Magnetiku...
A tak jsme jeli druhý den nejdříve busem do přístavu a po tentokráte klidné plavbě do Townsvillu, kde jsme měli do večera čekat na bus, který nás odvezl zase dál k jihu. Chtěli a prohlédli jsme si město a hlavně jsme vyšlápli na onen žlutý pahorek.
Tušila jsem, že to neudýchám, ale protože jsem věděla, že Jára by tam moc rád, tak jsem ho přesvědčila, že mě může opustit, slíbila mu, že nebudu nikde přecházet a budu se maximálně pohybovat po jakési pěší zóně města a poposedávat na lavičkách.
Zásobil mě vodou a jídlem a vyrazil.
Já jsem se procházela volným tempem, chvílemi se posadila na lavičku, v jednom obchůdku jsem narazila na hand make aboridžinu, kterou jsem chtěla přivézt jako suvenýr, ale neměla jsem dolary (těmi mě bohužel synek nezásobil), tak jsem se domluvila s prodavačkou, že se tam zastavíme později.
No, a pak se vrátil Jára, děsně uřícenej, tak jsem ho posadila na lavičku, otřela jsem ho onou vodou, kterou mě zásobil a jíž jsem se obezřetně vyhnula, a po té, co se najedl a napil, tak jsme zašli do onoho obchůdku - a on byl zavřený.
Prohlásila jsem, že chci do klimatizovaného prostoru a Jára měl už taky všeho dost, takže ani moc neprotestoval a díky tomu jsme zavítali do muzea...
Anna
|
< Předch. | Další > |
---|