Pokochali jsme tedy se romantikou a jali se obcházet ostrov na další pláž; ta měla zpevněný písek, aby byla přístupná autům - my tam ale byli mimo sezonu a tak tam nebyla ani noha. Z této poměrně nezajímavé pláže (ve světle té nuda pláže všechny ostatní bledly) jsme přešli na asfaltku a po ní jsme šli kupředu. Sem tam byla odbočka na vyhlídku na moře - já musela začít šetřit dechem a tak jsem na všechny nešla, zatímco Jára nevynechal ani jednu; já se mezitím snažila lapit dech. Dojel nás nějaký muž s bushovým autem a nabídl nám svezení, které k mému žalu Jára odmítl.

     Cesta se začala znovu zvedat - postupně, ale jistě - nakonec to byl vyasfaltovaný krpál, jaký z domova neznáme. Já bez dechu a Jára mi ukázal, že se ta cesta ještě zvedá a zvedá stále výš a výš... Naštěstí si odskakoval na ta různá zákoutí a já se tak mohla vždy trošku vzpamatovat. Už dávno jsme byli naprosto suší, protože jakmile přestalo pršet, tak se jen jen zapářilo a bylo sucho. Škoda, že nepršelo, déšť by aspoň omýval sůl mého potu.

      Konečné jsme se vyškrábali na vršek, kde bylo rozcestí a zastávka busu - pár lidí se tam poflakovalo, byla tam minižrádelnička s nezbytným WC (ty byly i na všech plážích). K občerstvení jsem nedostala nic, páč jsem dle Járova mínění málo pila (tu hnusnou teplou vodu, kterou jsme si nesli). Prostudoval jízdní řád autobusu a rozhodl, že 10 minut nebude čekat ani náhodou a že to hezky dojdeme do kempu :-(( Asi mne napůl ranila mrtvice, minimálně jsem přicházela už o rozum, páč jsem se na odpor nezmohla A ŠLAPALA TEDA PĚŠMO.