Po osvěžení v moři jsme se šli projít po pláži, sledovali nejrůznější vyplavené věci, všímali si, jako vlny odhalují případně přinášejí hafo nejrůznějších škebliček, které se po odplutí vlny zase bleskurychle vnoří do písku - něco fantastického.

     Pak jsme narazili na „cosi" vyplaveného sklovitého a rosolovitého a prohlíželi jsme si to pěkně pomocí klacíku. Kol nás prošli nějací dva, kteří nám s úsměvem rozhodně nedoporučovali ono „cosi" k večeři. Když jsme se zašli najíst, objevil pro mě Jára rajčatový džus, páč už jsem žádné sladké pití nemohla. Ten džus jsem pak v Aussii pila dost často, chutnal mi, byl snad jediný trošku slaný. Měli jsme fish and chips, docela dobré.

     Mezitím se začalo smrákat a tak jsme táhli na chatičku, osprchovali se, převlékli a vyrazili - už tmou - se podívat, co se děje vůkol. Zahlédli jsme u jedné chaty na pěšině jakési zvířátko, velké jako kočka. Nebálo se nás, ale nepoznali jsme, co bylo zač. Jinak se nic zajímavého nedělo a tak jsme zamířili zase na pláž.  Jára čučel po hvězdách a snažil se vyfotit Jižní kříž (našel jich asi pět, brácha mu pak řekl, že ani jeden z nich to nebyl).

     Jo, ještě tam cosi opravovali. Představte si -  ve dne během práci tam byl stále jeden člověk s nějakou cedulí, který každému autu signalizoval „práce na silnici" - jakoby to řidiči neviděli - asi nějaký alibismus firmy, kdyby do strojů nebo výkopu nějaky debil přeci jen vlítnul, tak aby na ni pojišťovna nemohla, či co. Jára dost kritizoval značení silnic, že je to jak pro debily a Jirka mu pak zavrčel odpověď, že i tak je to pro některé idioty málo...