Po návratu do civilizace jsme našli WC, poté se usadili pod nějaký přístřešek, Jára něco pojedl, já asi měla kávu bo co, a pak jen přihlíželi krátké, ale sakra vydatně přeháňce, která náhle ze slunného dne zase dodala další úmorné vlhko.

     Cesta však stihla zcela vyschnout, ještě než jsme se vydali k lanovce. Co jsme obcházeli lanovku, tak jsem si prohlížela kabinky - jakési kukaně asi pro šest lidí. Opět jsem navštívila WC, o čistotě už se nemá cenu zmiňovat - WC v Aussii je všude, všude nesmírně čisté a všude zdarma... A stoupli jsme si do malé fronty na lanovku a jali se mrkat na drát...

     Kapitalistické hospodaření se turistům věnovalo do té míry, jsme jen chviličku malou čekali, a pak hned měli kabinku jen pro sebe. A už jsme stoupali nad deštný prales - odtud bylo nádherné vidět tu urputnou snahu všech rostlin a jejich draní se ke světlu.

     To, co se dostalo nahoru, tak se poté nádherně rozkošatilo a utiskovalo ostatní rostlinstvo, a žárlivě si hlídalo svoje světlo.