Po noci „ozvláštněné klimatizací" jsme následující den vyrazili na Green Island. Já jsem na něj nejdříve nechtěla jet, neb se mi to jevilo drahé a hlavně se muselo dost dlouho lodí a já zas měla obavy z nevolnosti. Jára to ale vetoval a tak jsme za ranního kuropění šli na katamarán, který nás dovezl na jeden z ostrůvku Velkého bariérového útesu. Seděli jsme venku na zádi, nechali se ovívat větrem, jak se loď pohybovala, a sledovali cvrkot na lodi i kolem lodi a Jára fotil.. Doma složil krásný panoramatický snímek pobřeží proti Cairns - je tam překrásná krajina, kopcovitá a skalnatá.

      Obloha byla olověná, občas kráplo, dusnu to vůbec nevadilo, naopak je snad ještě posílilo. Moře bylo také olověné, za lodi se rozevíralo véčko brázdy bílé zpěněných vln. Snažila jsem si vrýt do paměti provždycky tenhle pocit. Pak Jára objevil, že už snad je vidět ostrůvek... Je opravdu malinký, plochý, nad hladinu vykukovaly jen palmy a jiná zeleň. Loď přirazila k molu, táhnoucímu se dost daleko od břehu. Při výstupu, kdy už zase svítilo slunko, na nás někdo promlouval a Jára pak pravil, že nás vyfotili - pamětní foto, které si můžeme, ale nemusíme koupit. Koupili jsme je, jak jinak - a dopadlo dobře. Dali nám je na zpáteční cestě na lodi.