V mírném dešti a ve značném vichru jsme vyrazili podívat se ještě  na vzdálenější ostrůvky, kde jsme mohli tušit přítomnost tuleňů. Na okraji útesu byly zbudovány chodníky, aby lidé nepošlapali porost, ve kterém hnízdili. Útesy byly zčernalé, evidentně sopečného původu. Bohužel jsem si (kvůli chodníkům) neodnesla ani kamínek. Moře burácelo, jedna strana útesu byla směrem do otevřeného moře k Tasmánii.

     Na zpáteční cestě se někdo všiml poutače na koaly - tak jsme zajeli ještě ke koalám.

     Ohrazené místo, u vchodu hned nezbytné suvenýry a žrádelny, a pochopitelně čisťoučké WC zadarmo, pěkné cestičky, a u jednotlivých stromů, kde si vychrupkovaly koaly, byly přenosné cedule! s upozorněním na koaly.

     Pokud se koala probrala ze spánku a přelezla na jiný eukalypt, tak zřízenec hned poponesl ceduli k onomu eukalyptu - víte, ony se špatně ve větvích hledaly, neb splývaly s kmeny a větvemi a vůůůůbec se nehnuly.

     Celá tahle zoologická zahrada, i tyhle koaly, všechno na mne velmi dobře působilo svou neokázalostí, přirozeností.