Následující den byl podmračený, Jirka s Dášou nás odvezli na Phillip Island, kde je chráněná oblast jediného výskytu tučňáků v Austrálii. Než jsme se ale vydali na cestu, tak jsme se zastavili u Jirky v práci. Velká tovární hala, zaplněna nějakými velkými stroji, vím já, asi deset jich tam bylo. Stály po obou stranách haly, uprostřed průchod a pochopitelně přístup k jednotlivým strojům.

     Jirka chvilku pracoval za ohromného řevu stroje. Shane, jeho zeť,  nám ukazoval na notebooku fotografie a povídali si s Járou a s Dášou. Venku se mezitím strhnul docela slušný déšť. Jirka dopracoval, a vyjeli jsme z města ven,  jeli jsme dost dlouho. U mostu před ostrovem jsme se stavili na Fish'n'Chips, kde jsme jedli nejlepší rybu s hranolkama; hranolků na nás bylo trochu moc, takže jsme zbytkem nakrmili racky a jelo se na ostrov. Jára je natáčel na foťák a asi se jich trochu bál, protože před nimi ustupoval; kdežto brácha Jirka se snažil rackům házet hranolky těsně k Járovi. Mně  se dokonce vybavil Hitchcockův horor  „Ptáci".

     Ještě vám musím napsat, jak mne šokovalo, že jsme jednotlivé obrovské porce jídla dostali každou do několika papírů zabalenou; venku jsme si to vybalili a snědli - tento způsob jsme pak ještě zažili několikrát. A  zase jsme pokračovali: minuli jsme závodní dráhu a dorazili na okraj ostrova.