Ze singapurského letiště jsme se nakonec dostali do hotelu a byl nám přidělen pokoj s televizi, ledničkou a nápoji. Koupelna nádherně obložená mramorem... hned jsem se s povděkem osprchovala a úplně už vypustila z hlavy strach z horka, neb v pokoji bylo báječně, příjemně.

     Ani jsme nemuseli vyndávat z tašek pyžama(prádlem posloužil hotel), ručníky, župany i pantoflíčky byly k dispozici. Jára vyřídil nejnutnější telefonáty - Jirkovi jsme se nedovolali, tak jsme nechali namluvený vzkaz, pak jsme se chvilku vykecávali s Miju a pochopitelně Jaroušek si vyplácával játra s Mirečkem. Panejo, nám vám bylo tak prima... Na čas hovoru jsme nehleděli. Ráno jsem se probudila vcelku odpočatá a svěží - vzala jsem na sebe župan a vykoukla z okna.

     Vypískla jsem překvapením - koukala jsem na nádherný protější věžák s balkóny a terasami ozdobenými zelení a pod námi hluboko dole zase palmy - věřte mi, lidi, tolik druhů palem už asi nikdy neuvidím...

     Moje nadšení probralo synka. Honem jsme se osprchli a rychle ven - dole nás na recepci poslali na snídani - Jára volil jenom nejrůznější ovoce. Vůbec nevím, co jsme jedli, ale bylo to osvěžující, lahodné a studené - moc dobré. Z jídelny jsme hleděli na zeď domu, po němž se cosi pnulo.

     Po zdi stékala voda jako vodopád - široký - přes celou tu zeď. Bylo to moc pěkné. No, a pak jsme vyšli ven - příjemně nalehko,  v letním oblečení, které jsme ráno vytáhli a v sandálech. Ale  - po otevření dveří do nás zase udeřilo horko, téměř  nedýchatelné.

     Jenže, kdypak se ještě koukneme do Singapuru? A tak, na pomezí mrákot a ve velkém ohrožení srdeční mrtvicí, jsme se procházeli po okolí hotelu - prohlíželi si tropickou květenu a stromy, po nich se snad po všech plazily nějaké epifyty - převládaly parožnatky a nejrůznější pnoucí filodendrony. Všechny větve listnatých stromů byly zbytnělé těmito rostlinami...