O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Související články
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - II.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - III.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - IV.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - V.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - VI.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - VII.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - IX.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - VIII.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - X.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - XI.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - XII.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - XIV.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - XV.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - XVI.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - XVII.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - XVIII.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - XXI.
- NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - XXII.
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| NA KONEC SVĚTA A ZPÁTKY - I. |
|
|
|
| Úterý, 17 listopad 2009 | ||||||
Strana 2 z 2
Jára si sedl k okénku, já vedle něj do uličky a po úvodních řečech leteckého personálu a ukázce použití dýchací masky a návodu, jak máme být připoutáni, se dalo letadlo do pohybu. Světýlka Prahy zmizela do mraků a letuška nám nabídla svačinu. Ten den jsem sice nic nejedla, ale sendvič byl tak "chutný", že přešel k Járovi. Jára hlady šilhal a tak je oba slupnul jak malinu.
Netrvalo dlouho a byla tu světýlka Londýna - nejdříve z výšky, pak se přiblížila a zvětšila.
Nad Londýnem muselo být zcela jasno, světla byla jiskřivě čirá a protože jsme delší dobu letěli nízko (než nás pustili na přistání) - byly krásně vidět i domy a ulice.
Zůstává mi to stále před očima (je to vlastně můj první dojem z letadla), bylo to opravdu úchvatné.
A pak jsme přistáli, dorolovali k hale, vystoupili a šli na autobus, který nás vezl nevlídným technickým zázemím londýnského letiště Heathrow někam, kde jsme šli nekonečně dlouhou širokou chodbou kamsi - po zdech místy byly plakáty, některé jsme si prohlíželi, místy byly pohyblivé chodníky, některé v provozu a my stále šli a šli - v duchu jsem obdivovala Járu, který „vedl", že pokud jdeme dobře, tak jak věděl, kudy máme jít :-))
A už jsme došli do nepříliš vlídného prostoru, kde byly mraky lidí a šíleně dlouhá fronta. Jára pravil, že to je fronta na naše letadlo - na mě šly mrákoty... A za námi neustále přicházely další a další nepředstavitelné davy lidí a všichni se stavěli se do fronty za nás a stále jich přibývalo... Fakt jsem si nedovedla představit, že se někam vůbec můžeme vejít.
Přesto se fronta dala do pomaličkého pohybu a my se spořádaně nalodili na palubu letadla - velkého, obrovitánského bumbrlíčka, s obrovsky tlustým břichem a - jak mi připadalo, s velice kraťoučkými křidélky. Nejprve jsme prošli prostory pro movitější byznysmeny a pak už nám stevardi ukázali naše místa. V tomhle obrovském letadle jsme měli strávit a také strávili dvanáct hodin letu do Singapuru.... (což ovšem ještě zdaleka neznamenalo konec našeho putování k cíli ...)
Anna
|
||||||
Zato synovec je světoběžník, tentokrát se chystá do Laosu a Indie.
| < Předch. | Další > |
|---|
