Když jsme se letos rozhodovali, kam na dovolenou, tak se zrovinka na kudlance objevila série článků o Šumavě a okolí. A protože jsem v jižních Čechách a na Šumavě ještě nebyla, tak mě to oslovilo natolik, že cíl našeho prázdninového cestování byl víc než jasný. Nakonec jsme první týden strávili v chatě na Rokytě, napůl cesty mezi Srním a Modravou.

.

     Strategicky to bylo dobré místo, spousta cyklostezek začíná nebo vede právě zde. Druhý týden jsme se přestěhovali zase o kousek výš, na Kvildu. Že je Šumava krásná, to jsem tušila. Bylo to něco naprosto jiného než krajina u nás, jiného než Beskydy nebo Jeseníky, prostě to bylo tak nádherně šumavské, až to bolelo. Nejvíc mě dojala skutečnost, že všude v lesích tam rostly lišky. Krásné zlaťoučké lišky, houby, které jsem naposledy viděla a sbírala s dědou v lese jako dítě, někdy kolem mých deseti let. Od té doby u nás jaksi přestaly růst a já jsem málem zapomněla, jak vypadají. Ale poznala jsem je. Byly tam. Všude. Rostly jako plevel na kraji lesa u cesty. Oranžová sluníčka. Jaké krásné potěšení pro oko houbaře...

     Doporučuji všem, ať se tam zajedou podívat. A až tam budete, nezapomeňte se podívat na Turnerovu chatu. Z Antýglu tam vede krásná rovná cesta podél Vydry. Krásná pěší procházka, pokud vám nevadí davy dalších turistů. Ovšem překrásná podívaná na Vydru, její divoké peřeje a zurčící vodu, krásné zaoblené omleté kameny a zvláštní hnědou barvu vody. Na Turnerově chatě pak můžete vidět i Vydríska, zdejší ochočenou vydru. My jsme to štěstí neměli, ale i přesto stála tahle procházka za to. No a když už tam budete, určitě si dejte jejich specialitku - pořádný kotel houbové polévky. Mňam. Byla výborná.

     A dál už se vydáme povětšinou na kole. Všechny cyklostezky na Šumavě jsou pěkné, asfaltové nebo šotolinové, takže není problém vydat se po nich s dětským vozíčkem. Pokud je odpružený, zvládnete v podstatě všechny cesty úplně v pohodě. Dítě vám polovinu cesty prospí a když zastavíte, bude se dožadovat další jízdy. Nebo krmení. Když se tedy budete toulat okolím Rokyty, nenechte si ujít projížďku kolem Vchýnicko-tetovského plavebního kanálu. Kanál začíná kousek od Modravy, za zajímavým hradlovým mostem v Rechli. Z Vydry odvádí do kanálu téměř všechnu vodu. Plavební kanál byl postaven v letech 1799 - 1800 inženýrem Josefem Rosenauerem a k plavení dřeva se používal ještě začátkem 20. století. Na několika místech se na něm dochovaly překrásné původní klenuté kamenné mosty. Při večerní procházce kolem kanálu je voda tajemně temná, černá, až strašidelná.

     A když dojedete na Modravu, určitě se vydejte podél Roklanského potoka na Javoří pilu. Tento kousek cesty se mi ze všech projížděk zdál takový nejromantičtější. Možná za to můžou oranžová sluníčka bujně rostoucí podél cesty, připomínající náš žlutý jestřábník. On to také jestřábník je, a přímo jestřábník oranžový. Nevím, jestli roste u nás ještě někde, zatím jsem se setkala jen s tou „naší" žlutou variantou. Oranžový jsem potkala až zde a okouzlil mě.  Z Javoří pily pokračujte dál, na Tříjezerní slať. Projděte se po slati po povalovém chodníku a pokochejte se pohledem do rašelinového jezírka.