Nebudu popisovat památky, ty jistě všichni znáte. V tureckém článku jsem se zaměřila např. na prevéty,  tady jsem se zaměřila na turisty. V jednom pořadu na Spektru byl i pořad na toto téma - jací jsou turisté z jednotlivých zemí. Nejhůře dopadli Japonci, nejlépe Američané. Oni ti Japonci mají totiž tak málo dovolené, že když se už někam dostanou, musejí toho stihnout prostě moc - nebo co...

     Ovšem, temperamentní Italové jsou živel... V Benátkách jsme se setkali s jedním věru nepříjemným - byl to „regulovčík" v chrámu na nám. Sv. Marka, který nás po vystání fronty nevpustil dovnitř. Mluvil pouze italsky, takže jazyková bariéra. Domluvili jsme se pak s jinými turisty, že bagaž is problem - musíme někde najít úschovnu. Našli jsme, s lístky v ruce pak všechny chrámofrontovce  předběhli - a konečně vstoupili. Stálo to za to! Všude byli samí Japonci, ověšeni foťáky, krmící holuby, fotící se všude možně, výskající, spěchající...