Každý máme svá oblíbená místa. Moje srdeční záležitost jsou bezesporu Jeseníky. Samozřejmě, že jsem prošla a projela už hezkých pár dalších míst, odkud jsem si přivezla v duši krásné vzpomínky a zážitky a kochala jsem se krásnou krajinou a zdolanými vrcholy a místy, ovšem na Jeseníky nedám dopustit.

    Je to něco jiného. Velká tříska zarytá hluboko pod kůží, až v srdci. Miluju je a budu se tam pořád vracet, dokud to půjde. Dnes vám nabídnu dvě zajímavá místa. Vysokou holi a Jelení studánku. Pokud jste zvyklí chodit po horách, dají se obě místa spojit v jednu túru. Hlavně, pokud se nemusíte vracet zpět na parkoviště pro auto.

     Výchozím místem pro vycházku bude motorest Skřítek. Vydáme se po zelené značce půl kilometru k rozcestí Nad Skřítkem. Tahle část cesty je to pravé na zahřátí, abychom dobře rozchodili a byli připraveni vystoupat nahoru ke Ztraceným kamenům. Protože potom nás čeká slušné stoupáníčko.

     Aby ne, když se z nějakých 867 metrů nad mořem musíme dostat až do 1250 metrů. Ale stojí to za to. Když se dostanete k rozcestníku pod Ztracené kameny a pohlédnete nahoru na tu horu kamenných kvádrů naskládaných na sebe, zatají se vám dech.

     Dalším nápadem bude jít dál a vylézt na vrchol té podivné pyramidy. Stačí jen vystoupat dalších pár metrů po zelené značce a cesta na vrcholek Ztracených kamenů se najednou ukáže jako velmi snadná.

     Zdolá ji každý normální člověk, kameny jsou naskládané jako obrovské schody. A nejsou šedivé, jak by se dalo čekat, ale krásně bílé, lomené téměř do rovných ploch, semtam porostlé zelenkavým lišejníkem. Rozhled z vrcholku předčí všechna očekávání.

     O kousek dál, mezi borůvčím a zakrslými smrky a klečí, si můžete udělat piknik, jedna taková skupinka kamení k tomu přímo svádí. Po malé přestávce načerpáte síly k dalšímu výstupu, už jen kousek a budete na hřebeni. Po kilometru mírnějšího stoupání dorazíte na vrchol Pecný. A najednou jste už v 1334 nadmořských metrech.

     A potom už jen lehce klesáte kolem Břidličné hory na Jelení studánku. Kromě pramene je tu také turistické útočiště, kde v největší nouzi můžete i přespat. Malá kamenná boudička s jasně zelenou střechou je vidět už zdálky. Tady můžete svou vycházku ukončit a vrátit se zpět na Skřítka, a nebo také pokračovat dále.

     Pokud máme ještě dost sil a času, můžeme se dál vydat po červené značce kolem Jeleního hřbetu a Vysokého máje na Kamzičník. Jdeme stále po hřebeni, takže žádné náročné stoupání už nás nečeká, ovšem Kamzičník má 1420 metrů, takže si trochu ještě vystoupáme. Nevím, jak vy, ale já do kopce obtížená batohem s nutnou výbavou - hlavně pitím, přesnídávkami a plenkami, do kopce lehce funím, někdy i více, ovšem jakmile dojdu na nějaký ten krpál a podívám se dolů do okolí, tak na to ihned zapomenu a je mi krásně.

     A z Kamzičníku už je to jen co by kamenem dohodil na Vysokou holi (1464 m. n. m.). Zde si už můžeme pogratulovat, právě jsme zdolali druhou nejvyšší horu Moravy. Ta první nejvyšší, Praděd, stojí přímo před námi jako na dlani. Tak ještě pár fotek s pradědským vysílačem v pozadí a hurá, jde se dolů na Ovčárnu. Teď už nás čeká jen a jen cesta dolů z kopce, ještě se nám pěkně zasteskne po příjemné a nenáročné hřebenovce.