Až pojedete do Rumunska a budete hledat zajímavá místa, kam se podívat, určitě si nenechte ujít bahenní sopky. Nachází se na jihovýchodě Rumunska, v župě Buzau. Dvě větší lokality bahenních sopek (Vulcanii Noroiosi) leží pár kilometrů od obce Berca (Paclele Mari a Paclele Mici) a třetí, nejmenší se skrývá za vesnicí Beciu.

Člověk nemůže znát všechno. Ani všechny. Tedy myslím slavné rodáky, kteří se tak či nějak zasloužili či proslavili. Ale představa, že u nás je to jen samý nedouk, nevzdělanec, buran a podobně, jak to do nás hustí už od doby Henleina, přes Stalinovy soudruhy až po řiťolezné „eurohujery“, je nesmysl.

Jakožto autor bezkonkurenčně nejúspěšnejšího Kudlího cestopisu všech dob ("Ze Solidarity na Gutovku a zpět"), jsem byl paní šéfredaktorkou požádán o další cestopis. Tak jo, ať má, co chtěla: vloni jsme se s kamarádem Jardou rozhodli pro skutečné dobrodružství v kolébce civilizace. Pro mě dobrodružství začalo už měsíc předem, v cestovní kanceláři.

VENEZUELA, „nejyankeeovštější“ země Jižní Ameriky, je úžasná část světa, světa temperamentu, poznání a zážitků. Bohatá historií, netradiční kulturou, krásnou přírodou. I když asi mnoho z nás se na výlet do této země nedostane, můžeme se podívat na tamější vodopád, který je nejvyšší na světě. Představte si, že jeho výška je téměř celý kilometr….

Léto v Čechách a na Moravě vrcholilo, vedro vysušilo lesy a houby v nich si daly pauzu. Náš přípravný výbor výletu do Skotska vydával poslední instrukce a jednotliví účastníci zájezdu si chystali své podklady pro funkce denních průvodců. Bylo nás celkem 15 a letělo se z Berlína. To bylo také asi jediné větší město, které jsme měli čas trochu blíže poznat. Byl jsem tam kdysi jako kluk.

Vážení a milí, dolnorakouská vesnice Wulzeshofen, opravdu jen kousek od hranic s Moravou, má sice název, který jí dali v 9. století Slované (respektive nějaký Vlček, který tu měl dvůr, jak je patrno ze středověkého názvu Wltschenhouen), ale lidé tady v úrodné krajině žili od pradávna. Rovina na pravém břehu řeky Pulkavy je přerušena jen nevysokým kopcem Schatzberg, který vděčí za své jméno prehistorickému zlatému pokladu, který tady byl objeven. 

V pardubickém zámku žijí překrásní pávi. Jsou tam chováni od roku 1994. Mají tam nejen zeleno-barevné, ale i dokonce i čtyři čistě bílé krasavce. Pávi jsou hodně zvídaví a prozkoumávají celé své okolí. Ale protože na zámku mají své teritorium a dostávají tu potravu, neulétnou. Přes den se procházejí po zemi, kde hledají potravu či úkryt ve stínu houštin.