V každém campu žijí podle ročního období a pracovních potřeb dva až deset lidí. V letním období, kdy je půda rozmrzlá, je jich tam spíš víc, v zimě, kdy se jen odhrnuje sníh, pochopitelně spíš méně. Práce je zde poměrně příjemná - menší spěch, provoz a shon než v Dawsonu, jednoznačně díky nepřítomnosti velkých šéfů a otravných bezpečnostních techniků.

     Pracovní doba je 40 hodin týdně, ale děláme desetihodinové směny, takže máme třídenní víkendy. A když je potřeba pracovat i o víkendu, máme 50% příplatek  - ale to jen první 4 hodiny. Pak už nastupuje plat dvojnásobný, tímpádem velice populární „double bubble".

     Kudlanky bude asi zajímat  „úděl zdejších - resp. tamějších žen". Těch je v campech na Dempsteru zatím málo, ale jsou tu také. Je škoda, že je jich málo, protože z vlastní zkušenosti vím, že ženy dokážou pracovat s těžkou technikou stejně dobře jako chlapi. A navíc toho - díky své jemnosti - min rozbíjí...

      Jenže pořád je zde ta tradiční role matky, která jen nerada opouští své roztomilé děti proto, aby mohla žít ve společnosti nás orangutanů na Dempsteru, takže...

Největší nebezpečí života v campech?

     Jsou dvě: jednak drsné podmínky - tj. v létě prach nebo naopak bláto a strašně množství komárů. V zimě zase náledí, mrazy a blizzardy. Druhým nebezpečím je - opravdu !!! jídlo !!! Věřte tomu - je totiž velmi dobré a je ho moc. Opravdu, kolik chcete, kolik sníte.

     Snídani nám udělá podle přání kuchař, oběd si každý sestaví z bohatě prostřeného stolu sám a večeře připomínají spíše hody. Nejlepší je středa, kdy je pro každého připraven T-bone steak, kuřecí stehýnka, krevety a hrozně moc příloh. Plus nejrůznější moučníky, ovoce a tak podobně. A k tomu celá kuchyně a jídelna, včetně ledniček, je otevřena 24 hodin denně...

V Eagle Plains si v motelové restauraci můžeme objednat co chceme a kdy chceme. 

Platit musíme jen v baru.