Za další půlhodinku jsme dorazili k rozestavěnému srubu; s jednoduchým plánem přespat první noc ve starém potrhaném stanu s kamínky, který jsme tady před rokem nechali, a až ráno postavit stan větší a zbrusu nový. Jenže - člověk míní a medvěd mění. Ze starého stanu zbyly jen jakési potrhané plesnivé cáry a zbytky dřevěné konstrukce, která stan kdysi podpírala. Medvěd rozšlapal i roury od kamen. Naštěstí jsme měli s sebou nové a tak se vlastně nic nestalo. V novém stanu jsme vybudovali ze smrkových větví postel a sedací soupravu ze špalku, pak už jen uvařit večeři a šlo se spát.

     Druhý den ráno jsme začali práci na střeše. Pokrýt takovou poměrně velkou plochu bez pomoci prken nebo překližky, není žádná sranda. Staří trappeři to většinou řešili desítkami nebo stovkami kulatin. My jsme využili skutečnosti, že nám ze stavby stěn zůstala spousta vrcholků stromů. Tyhle vrcholky jsme rozřezali na délku motorovými pilami.

     Já brzy poznal, že David s delší pilou řeže rovněji než já a tak jsem mu tuhle práci přenechal a začal přitloukat. Rovnou stranou dolů do místnosti, půlkulatou nahoru. Joanne zatím vybírala z budoucí podlahy kbelíky mechu, trávy, jehličí a hlíny.

     Po čtyřech dnech práce bylo možné pokrýt střechu vrstvou černé plstěné látky a několikanásobnou vrstvou nepromokavých plachet. To všechno jsme pak pokryli vrstvou onoho přírodního materiálu z podlahy.

     Za pár let poroste na střeše tráva, křoví a stromky, které všechno zpevní. Jako na zavolanou přes noc husté sněží a když se jdeme na srub ráno podívat, vypadá, jako by mezi těmi smrky na West Hart River stal odjakživa.