Husitství zastihlo Sušici na straně táborského městského svazu. Pak ale přišly zlaté časy. Přestože Otava přinášela zlato a město leželo při Zlaté stezce, hlavním "zlatem" 16. století byla sůl, která se po této obchodní cestě s Bavorskem vozila. A také obilí, slad a chmel. Město bohatlo a stejně tak jeho obyvatelé. Měšťané si začali stavět krásnější a honosnější domy a uprostřed náměstí vyrostla nová renesanční radnice. Sušičtí se sice připojili ke stavovskému odboji v roce 1547 a byli za to potrestáni, ale obchod tu panoval tak čile, že se z toho brzy vzpamatovali.

     Zlaté solné časy přerušila - jak jinak - třicetiletá válka. Rok 1618 a další povstání, Sušice jako by u toho opět nemohla chybět. Město se muselo vzdát císařským vojskům. 17. a 18. století k městu vůbec nebylo přívětivé: co neponičila válka, dokonaly požáry - třeba ten, který roku 1707 poškodil radnici. A co nezmohla vojska a přírodní živly, dokonala katolická církev na duších. Kapucínský klášter a poutní kaple na vrchu Stráži nad městem měly napomáhat při protireformaci. Mnoho obyvatel odešlo do emigrace.

Přišlo ale století devatenácté a to začalo hojit jizvy a rány. Sušická pýcha a sláva se začaly šířit pomalu a nenápadně.

     Když se zdejší truhlář Vojtěch Scheinost vrátil v roce 1839 z Vídně, dostal geniální nápad: otevřel si malou dílničku a ručně začal vyrábět první sirky v českých zemích. Již následující rok ho kapitálově zaštítil obchodník Bernard Fürth a v roce 1844 vznikla tzv. Fürthova sirkárna za Dolním předměstím v Sušici (dnes zde sídlí ředitelství továrny Solo). Po dalších jedenadvaceti letech odchází truhlář Scheinost a v Sušici vzniká ještě druhá, Horní sirkárna.

     Sirky ze Sušice se stávají pojmem. V roce 1903 vzniká ve Vídni rakousko-uherská akciová společnost SOLO.

     Hlavičky sirek se do té doby vyráběly z bílého fosforu. Až začátkem minulého století se ale zjistilo, že se jedná o velmi nebezpečnou látku. A tak i Solo roku 1910 tuto chemikálii přestalo používat. Teprve v roce 1980 se začaly přestavovat staré stroje na výrobu dřevěných krabiček a nastává éra papírových. Poslední sériově dřevěné krabičky opustily továrnu v roce 1984.

     Zatímco se sirkami koketovaly podniky i v jiných městech, jen v Sušici tradice založená truhlářem vydržela opravdu dlouhá léta... Ročně se vyrobilo přes 400 miliónů krabiček. Když se vezme, že v jedné 36 až 45 kusů zápalek, znamená to, že ročně se v Sušici vyrobilo něco mezi 14 až 18 miliardami sirek! A stále mají ve světě zvuk. Téměř 85 % jich šlo na export do mnoha zemí Evropy, na Blízký východ, do Afriky, obou Amerik i Karibiku. - Ale už je to minulost, přátelé...