Kráčely tudy dějiny. Vedla tudy Zlatá stezka, bylo to královské město, válčilo se tu. To všechno vydá na hodně stránek v publikacích o tuzemské historii. Význam toho všeho ale končí u prvního hraničního kamene někdejšího českého království. Nic z velkých slov, velkých peněz či prolité krve nemělo takový účinek jako titěrný kousek dřívka, velký zhruba jako sirka. Tedy, přesně jako sirka.

     Byly to totiž právě zápalky, které svého času proslavily Sušici po celém světě. A i dnes si asi každý vybaví žlutočervené krabičky s nůžkami, klíčem anebo dýmkou, které je třeba chránit dokonce ochrannými značkami pod názvy THE SCISSORS, THE KEY, THE PIPE. Jenže Sušice není jen továrna na sirky (tedy - už vůbec ne, bohužel...). Je to především město s pěkným centrem, nádherně položené na březích Otavy a je to jedna z důležitých vstupních bran na Šumavu.

     Archeologické nálezy poukazují na přítomnost pravěkých lidí ve starší době kamenné, mnohem větší nález ale pochází z pozdější doby bronzové. Přímo v prostoru dnešního sušického náměstí se našel bronzový hrot oštěpu. Pak přišly zlaté mince z doby Keltů a pohřebiště Slovanů z 11. století při úpatí vrchu Svatobor. Právě slovanští obyvatelé založili osadu na suchém ostrohu mezi řekou Otavou a potokem Roušerka. A to zřejmě již někdy kolem roku 790 našeho letopočtu. Jejich hlavní náplní bylo rýžování zlata z nánosů, které naplavila řeka. Výhodou osady bylo, že stála při obchodní cestě do Bavor. Kombinace těchto dvou faktorů učinila ze Sušice prosperující místo. Přesněji řečeno, ze Schüttenhofenu, jak zní první doložený název města z roku 1233 a volně přeloženo: Dvory na náplavu.

     Tehdy ještě totiž patřil celý region bavorským hrabatům z Bogenu. Ve druhé polovině 13. století si ale pohraniční oblasti podrobil král Přemysl Otakar II. a pravděpodobně již někdy po roce 1260 tady začal budovat královské město. Země potřebovala důležité opěrné body a Sušice (ovšem český název Sušice je poprvé písemně doložen až roku 1381) měla být jedním z nich. První etapa tohoto budování skončila, když roku 1322 Jan Lucemburský nařídil obehnat město dvojitým pásem hradeb s třemi branami.