Za chvíli přijela dodávka plná muzikantů a začalo zkoušení nástrojů. Dechovkový koncert, jak vidno, se konal právě tenhle večer. A tohle už začalo zajímat i mě, jak se tu udržujou tradice. A tak jsme se přidali k posluchačům. Hrály se lidovky mně známý i neznámý, taky Kmoch a všechno to nádhernou češtinou konferovala a zpívala - možná že nejstarší účastnice týhle párty.
![](http://obrazky.kudlanka.cz/tou219L.jpg)
Byla to malá drobná, trochu shrbená, ale nesmírně vitální určitě pětaosmdesátiletá dáma, která se při zpěvu ještě docela parádně doprovázela na harmoniku. Pro ty mladší - šedesátníky - každý komentář hned řekla i anglicky, aby rozuměli úplně všichni. Nebýt tam jedno tak patnáctiletý děvče, příšerně znuděný, povalující se provokativně naproti pódiu na trávníku, se sluchátkama a walkmanem, která měla doprovod prarodičů nepochybně za trest, byli jsme s Helenou jasně nejmladší posluchači. Tady by si možná mohla Helena pokecat česky. ![](http://obrazky.kudlanka.cz/carka.jpg)
![](http://obrazky.kudlanka.cz/tou219R.jpg)
S tou zpěvačkou a zároveň i vedoucí kapely „the Czech Plus Polka Band" - Olgou Drahovzal, s tou tedy určitě. Ale možná jenom s ní. I trumpeťák, chlap kolem šedesátky, kterej s ní občas zpíval dvojhlas, konzultoval všechno jen v angličtině i když zpíval česky. Taky před námi sedící posluchači se mezi sebou bavili výhradně američtinou a na Helenou pronášené věty v češtině nijak nereagovali. Koncert se dobře rozjížděl a vypadalo to v dnešním příjemně teplém letním večeru, že jen tak neskončí. My měli před sebou ale ještě dlouhou cestu na nejbližší RA, kde zase přespíme a tak jsme sedli do káry a čekali na nějakou přestávku v hudební produkci, abychom mohli nastartovat a rychle kolem projet a zmizet. Startér týhle káry byl totiž neobyčejně hlučnej a běžnej počet pokusů nastartovat byl vod pěti výš. A já nechtěl, abych tu svým startováním vzbudil pohoršení a tolik seniorů z toho dostalo leknutím i spravedlivým rozhořčením, nad neúctou mládí ke kulturním hodnotám staré vlasti, infarkt. I když jsem zprvu bral návštěvu Český vesnice jako nutný zlo, časem mně došlo, jak báječnej okamžik jsem tam prožil a začal být, stejně jako s tou návštěvou Chicaga, Heleně vděčnej, že jsem tam nakonec byl. Nebyla to totiž vůbec ztráta času, jak jsem si zpočátku myslel. Ahoj, kudlankovití - Toulavej Další fotografie ve zdejší galerii (viz levá strana)
|