|
 Na netu před cestou jsem si našel webový stránky maximálního dopravního zatížení největších amerických měst a jako jasná jednička se potvrdil New York, což jsem si už vyzkoušel, že to fakt sedí; a o druhý místo se dělily některý části LA - i to můžu potvrdit - a celej downtown Chicaga, čemuž jsem taky uvěřil a nepotřeboval to ani vyzkoušet. Jenže, věděl jsem, že stejně budu muset, aby byl s Helenou klid...
Mý očekávání z Chicaga se naplnilo na 200 %, protože na průjezd downtovnem, tedy přímo středem tohohle dneska asi třetího největšího města Ameriky po NYC a LA, jsme si vybrali pátou hodinu odpolední, tedy příhodný čas pro začínající dopravní špičku. Sledovat, že právě projíždíme kolem nejvyššího americkýho mrakodrapu Search Tower, víc jak 450 m vysokýho, by moh´ teď jenom blázen. Na každý křižovatce několik policajtů řídí ručně křižovatku, na semaforech blikají nepřetržitě jenom žlutý světla, že jsou mimo provoz, píšťalky strážníků je prakticky slyšet z různých směrů z okolních křižovatek neustále. A mezi tím vším faktickým chaosem si tu projíždím já, vesnickej moula z Tejnice, jak s oblibou říkal Láďa, můj kalifornskej strejda, co neumí americky ani žblebtnout, což samo o sobě je znak naprostý ztráty soudnosti a pudu sebezáchovy... Vždycky mě přitom napadne - vidět to tak můj táta, ten by asi koukal, kde si tu jezdím s autem po světě! Po odjezdu z Chicaga, jehož střed města byl pozdě večer téměř liduprázdný, něco v bleděmodrým jako londýnské City, tedy pouze banky a kanceláře, ale žádné obchody a byty, jsme se druhý den zastavili na Welcome Centre na I 80, při přejezdu z Illinois do státu Iowa. A Helena se tam "musela" zvěčnit v místní knize návštěvníků, protože ráda upozorňuje zdejší, že je z Evropy - to tady má totiž zvuk - a když to obsluha zjistila, že je tu někdo až z Czech Republic - aha, to je Czechoslovakia vedle Germany, tedy vysloveně exotika, dostala Helena hned informaci, že Československá komunita má v Iowě svoji čtvrť v nedalekém Cedar Rapids. Jmenuje se Czech Village, Česká vesnice. Dokonce našli i prospekt, na kterém se psalo, že pravidelně jednou měsíčně se tam pořádají i dechovkový dýchánky pro krajany. A dál to dopadlo stejně, jako s tím Chicagem. Abych měl klid a současná pohoda se rychle nezměnila v nepohodu, což na mé dovolené já prostě nedovolím změnit nikomu, otočil jsem to na odbočce na Cedar Rapids z I-80 na sever na dálnici I-380, směr Czech Village. Najít Českou vesnici nebyl problém, protože je to jedna z hlavních atrakcí tohoto 100 tisícového města ( včetně okolí 250 tis.), které tu kolem peřejí řeky Cedar založili naši krajané v polovině 19. st. Poutače na příjezdu do města nás neomylně navedly až na 16th Ave SW. 
Na jejím konci, přímo u řeky, stála nepřehlédnutelná budova muzea Česko-slovenského krajanského spolku. Bohužel, právě zavřeli a tak poslední přítomná dáma se nám anglicky omluvila, že s češtinou u ní v česko-slovenském muzeu a knihovně nepochodíme, ale ráno tu budou i jiní, kteří ještě česky mluví. Doufal jsem, že Helena nebude natolik zvědavá, jak dobře hezky česky se tu ještě může dohovořit s místními obyvateli, abychom tu někde v okolí museli přespat a ráno se tu objevit znovu a ztratit tak zbytečně den v našem nabitém cestovním programu po národních parcích jihozápadu. A procházka po hlavní ulici ji bude stačit ... Byl letní den, pátek a všechny obchody i živnostníci měli v šest už zavřeno, přesně jako v Čechách na malým městě. Jen hospody zvaly k posezení... Ahoj, kudlankovití - Toulavej Další fotografie ve zdejší galerii (viz levá strana)
|
