Další strašlivý nepřítel zdejšího lidstva je pavouk černá vdova, jehož kousnutí je tak jedovaté, že by zahubilo rotu vojáků. Lidi vyhledává a útočí na ně, jak jen může. No, nevím. Viděl jsem je, dokonce hodně zblízka; na zimu se nám jich nastěhují stovky pod dům. Nemáme sklep, ale tady se tomu říká crowling space, no, jak bych vám to popsal ...

      Představte si  takovou škvíru - tam, kde by měl být sklep a kam se dá vlézt po kolenou. Podlaha je hlína přikrytá igelitem, nad sebou máte spodek dřevěné podlahy a hlavně pavučiny.

      A pak černé vdovy.

     Zatím jsem živej, pokud na ni člověk nesáhne, tak nekouše. Zřejmě ví, že tu spoustu jídla nemůže sníst a proto lidi neloví. Ostatně s tou jedovatostí to taky není tak divoké... 

     Ale abych se vrátil k těm začátkům. Naše největší starost byla tenkrát honem sehnat práci a postavit se po deseti měsících v uprchlických táborech na vlastní nohy. Práce v tu dobu ale v Boise nebyla, a to byl náš největší problém. Měli jsme sice  „peníze na přežití", ale my už nechtěli jen brát, my se chtěli starat sami o sebe, být zas normálními lidmi.

     Místo trpělivého chození do školy jsme přijali výzvu mého bratrance, který v tu dobu žil s rodinou v Los Angeles a přestěhovali se tam. Stěhování bylo jednoduché, nic jsme neměli, nábytek taky vlastně nebyl náš. Koupili jsme si tedy za 225 dolarů sedmnáct let starý Cadillac, dali do něj svých pět švestek a vyrazili na jih.

     Cesta to byla strašlivá, viděli jsme prvně v životě Sierru Nevadu, hlavně ty nekonečné pouště. Tady to není jako na Sahaře,  zdejší poušť je porostlá převážně šalvějí, co je zjara, když roztaje sníh, chvíli zelená - za tu chvíli stačí rozkvést, urodit semena a uschnout na zbytek roku.

     Měli jsme strach co bude, když se nám něco stane. Jak dlouho to bude trvat, než nás někdo najde. Poznali jsme brzy, že to není tak strašné. Bouchla nám přední pneumatika, byla špatně seřízená sbíhavost kol. Netrvalo to ale ani čtyři minuty a stálo u nás jiné auto, co jako potřebujem. Pomohli mi nasadit rezervu, dojeli jsme asi 80 kilometrů do nejbližšího městečka a našli opravnu. S mou bohatou slovní zásobou třiceti slov jsem jim vysvětlil, co potřebuju spravit, my si u pumpy koupili za pět dolarů novou ojetou pneumatiku a jeli dál.