Ještě na jeden moment cesty vzpomínám, to bylo těsně před hranicí Nevady s Kalifornií. Silnice tam kličkuje údolím mezi horami, že vede do kopce, jsme si nevšimli. Nebylo kolem nic jako strom nebo sloup elektriky, podle kterého bychom to poznali. Auto nějak netáhlo a my se začali bát. Poslední auto jsme potkali snad před hodinou, a hele, támhle stával dům, soudě podle dvou stěn z lávových kamenů... A ten, co tu bydlel, měl auto, ještě tam stálo, pěkně rezavé. A vedle hromádka kostí...

     No, bylo nám zkrátka přímo do zpěvu. Dojeli jsme na křižovatku se silnicí poněkud hlavnější, vedoucí z Las Vegas. Silnice se rozšířila a přibyly patníky. Všimli jsme si, že ty patníky stojí nějak šikmo, vlastně ne, ty patníky jsou rovně a silnice je šikmo, vždyť my jedem celou tu dobu do kopce a nevíme o tom.

     Pak jsme přijeli do Los Angeles a začali se starat o sebe. Nejdříve si vyřídit podporu. V Americe mají všichni spousty různých práv a výhod, ale musíte si sami zjistit, jaké to jsou a kde o ně požádat.  My začali pátrání na jednom z místních úřadů a protože snad mají všichni v popisu práce neposkytovat informace, dozvěděli jsme se, že tohle oni nevyřizují, musíme jít jinam, oni nevědí kam, musíme se zeptat, ale ne jich, protože oni to nevědí.

     Tři dny jsme putovali z úřadu do úřadu, ptali se, kde si můžeme požádat a slyšeli stejnou odpověď, viz výše. Konečně se nás jedné milé paní zželelo a dala nám adresu, kde by to měli vyřizovat. Když jsme tam dojeli, zjistili jsme, že tam už jsme byli předevčírem. Teď jsme jim tedy přesně, řekli co chceme, a najednou to šlo. Předtím jsme se ptali kde můžeme požádat, nežádali jsme, tak proč by nám měli něco nabízet, že. Dali nám pak žádosti, my je vyplnili, oni potvrdili, že jsou vyplněné a bylo to.

      Odtamtud jsme šli na další úřad, kde jsme už také byli, ale bez žádostí. Teď je od nás přijali, hned druhý den čekání jsme přišli na řadu a nic nedostali. Nekvalifikovali jsme se, protože jsme měli 1000 dolarů. Sice půjčených na pronájem bytu, ale to je jim jedno. Vrazili mi do ruky papír, že to jsou má práva. Já na to kouk a povídám: vždyť je to španělsky, tomu nerozumím. Poradili mi, abych si někomu řek, aby mi to přečetl a vyhodili nás. Teprve o měsíc později jsem se dověděl, že je jejich povinnost sehnat tlumočníka, aby se s námi mohli domluvit. Jenže, ano, správně tušíte, musíme o to požádat a není jejich povinnost nám říct, že máme požádat. Soupis práv byl na tom papíře a ten mi dali. Mám sice právo dostat ten soupis v mém jazyce, ale musím o to požádat.

     Není jejich povinnost. Zkrátka, Hlava 22 v praxi...

Michal, Boise

Americké začátky - I. díl

Komentáře (18)

Zobrazit/Skrýt komentáře michale, : moirami a ty zijes zpet v Idaho nebo v Los Angeles? srpen 26, 2008 18:31 velmi hezky psaný, : Ludmila ale stejně mi jde mráz po zádech. Asi to byly opravdu těžký začátky. Ještě že jste tam byli celá rodina. srpen 26, 2008 18:41 jo, mezi LA a Las Vegas na I 15 je úsek - 40 mil pořád nahoru a pak 25 mil pořád dolů . . . : toulavej záleží, kterým směrem jedete . . . srpen 26, 2008 20:10 ... : skriteks tak tamtudy jsem jela take :-) a malem nam dosel bezin :-) hura adrenalin.. jen skoda ze uz nepamatuju doby kdy ojeta pneumatika stala $5 srpen 26, 2008 22:49 a motel byl za dolary dva, jak říkal strejda . . . : toulavej :-) srpen 27, 2008 12:51 Starani o sebe : Mikin "Pak jsme přijeli do Los Angeles a začali se starat o sebe. Nejdříve si vyřídit podporu." Ne, to jste se nezacali starat o sebe. To jste zadali jine, aby se starali o vas. Nic ve zlem, nekdy to v zacatcich jinak nejde. srpen 28, 2008 04:27 ... : skriteks ach jo dva dolary za motel ;-( a to mi se pod 49 nevejdeme ach jo ovej.. ja se narodila ve spatne dobe srpen 28, 2008 04:49 Tak pěkně popořádku. : Michal Součástí podpory nejsou jen peníze, ale i zdravotnictví. Je strašné vědomí, pro našince z Čech, kde se dalo jít k doktorovi kdykoli a bez starostí o placení, mít najednou starost o pětiletého kluka, při vědomí, že k doktorovi nemůžu, protože na to prostě nemám. A sehnat práci taky není snadné, všude chtějí seznam zaměstnání kde už jsem byl, zkušenosti se zaměstnáním co o něj žádám. Býval jsem doma elektrikář, a když se mně jeden potenciální šéf zeptal - a vy máte v Československu elektřinu, pochopil jsem, že tady snadno neprorazím. A jíst se chce každý den, hrdost nehrdost. V roce 1985 se dala ojetá ale použitelná pneumatika skutečně skutečně za 5 dolarů koupit. Jó to už je dávno, když galon benzínu (3,75 L) stál v Los Angeles 65 centů. Dneska už si málem nemůžu dovolit luxus pracovat. Do práce to mám jedním směrem 45 km, a autobus tam jel naposled snad před občanskou válkou. O vlaku ani nemluvě. Ta silnice co o ním mluvím je US-6, na cestě k Bishop. No a I-15 jak píše toulavej je vlastně totéž. A poslední, v Los Angeles jsme pobyli asi rok, pak šest let v San Diegu a od roku 1992 jsme zpět v Boise. Kalifornie je krásná, to jo, na dovolenou a pak honem domů. Aspoň tak na to koukáme my. srpen 29, 2008 05:22 Michale : skriteks a to nam tu brecis nebo se vytahujes? nikde jinde ve statech to neni lehke a vsichni jsme nejak zacinali nekdo v 1985 nekdo v 2005 ale porad je to stejne jen ceny jsou jine ale od nuly tu zacina kazdy.. jinak Bishop je uzasne a asi jedine opravdu pekne mestecko v okoli :-) a jejich pekarstvi je bezkonkurencni a ty marmelady.. jak od babicky.. pak dalsi fajn misto po ceste je v Big Pine proti motorestu je takova mom's restaurace maji tam hromadu rodinnych fotek na zdi vybornou vinoteku a milou obsluhu a je to jako kdyby se tam zastavil cas.. srpen 29, 2008 06:32 Jó US 6 v Nevadě, ta je taky moc pěkná. Ta prázdnost tý země je úžasná. : toulavej Taky proto si to místo poblíž vybrali ufouni pro svý návštěvy :-) Jinak, čím víc jezdím do Kalifornie, tím víc je mně bližší. Ta různorodost přírody a lidí je úžasná na jednu zem. Ale na žití tam to chce vydělávat víc peněz než jinde. Je tam MOC draho. Ale když máš slušnej příjem, dalo by se tam najít hodně pěknejch míst na žití, hodně různorodejch – hory, nížina, pouště, oceán, sopky, hluboké lesy, velkoměsta, zapadákov. Na co si vzpomeneš, tam je. Sníh i v létě, teplo i v zimě, sady s pomeranči, jablky, víno, pole s obilím, plno divoké zvěře. Opravdu krásná zem. A když chceš zažít zemětřesení, i to tam mají, nemusíš jezdit jinam, aby sis užil :-))) . . . Nebo letní požáry . . . Michal tu nebrečí ani se nevytahuje, jenom vysvětluje své jednání. Když se musí člověk v cizí zemi starat kromě sebe i o malý děti, musí udělat všechno co lze, aby s nimi neskončil někde pod mostem. Odtud se pak leze nahoru mnohem hůř, než když zůstaneš mezi tou většinou na mostě. I třeba za cenu podpory. Proto tenhle případ taky ty podpory jsou zřízený, Pro lidi, co potřebují v začátku pomoci. Těm, co tu pomoc nevyužijí - promarní, dál společnost nepomáhá a skončí skutečně pod tím mostem. V Americe je tohle dobře vidět. Ta zem dá každýmu šanci ukázat, jak se dovede sám o sebe, svou rodinu, postarat. Určitě i tam se dají najít skuliny, jak moc nepracovat a nestrádat, ale je jich málo. V Čechách, stejně jako v celé Evropě, to nejsou skuliny, ale díry jak vrata, kterými se přiživují tisíce lidí na společnosti, která to toleruje. A něco jinýho je připravovat se na odchod z Čech, mít aspoň základy angličtiny a jakési povědomí, jak to ve Státech funguje a usadit se tam a něco jiného je tam odejít z komunistické země, bez možnosti návratu a bez znalosti jazyka. Angličtina se v té době nedala moc potrénovat v kurzech v jazykové škole. Naučit se anglicky nebylo moc snadné. Nebyli učitelé ani kurzy, ve škole byla jen ruština. srpen 29, 2008 09:44 ... : bb toulavej, se vším souhlas až na Angličtina se v té době nedala moc potrénovat v kurzech v jazykové škole. Naučit se anglicky nebylo moc snadné. Nebyli učitelé ani kurzy, ve škole byla jen ruština. ...v 1985 jsem byla ve třeťáku na gymplu a angličtinu jsem se učila od 9 let soustavně v běžné státní ZŠ společně s povinnou ruštinou a volitelnou němčinou. K tomu navíc od 13 až do maturity soukromě ve večerních jazykových kurzech, zakončených státní zkouškou, kdo chtěl a uměl, k tomu od 15 znovu od začátku na gymplu. ZŠ byla samozřejmě s rozšířenou výukou jazyků, nebyla to tedy klasická škola od 1.třídy, do jazykovky se chodilo od 3., na doporučení z původní ZŠ a dělaly se přijímací testy. Podobný systém jako u tzv.sportovek, sportovních ZŠ. Ta večerní jazykovka byla pro dospělé, brali tam od 18, já měla teda výjimku, ale pro děti byly večerní kurzy taky. Takže já se učila anglicky od r. 1976. Můj táta od r.1967. Neznalost jazyka bych teda na bolševika neházela :-) srpen 30, 2008 02:52 ... : skriteks ale no tak! ja to vim, me to vysvetlovat nemusis.. a ti co tu nebyli ti to nepochopi. Na to jsem si uz prisla sama. A jinak s tim pripravovanim je to castecne pravda, ale ne uplna. Pripravovat se muzes jak chces a pak tu stejne budes nejakou dobu tapat nez se zabehnes... srpen 30, 2008 02:56 ... : bb spíš bych řekla, že rozdíly vyplývají jen z toho, že tam neodešli jako ti v r.2005 - ať už napořád nebo "na zkušenou do světa", ale vždycky s vědomím, že se kdykoli mohou beztrestně vrátit domů, do rodinného zázemí, že tu navážou a že tu neskončí jako bezdomovci pod mostem, o vodě a chlebu. Oni odešli pod tlakem okolností a s vědomím, že domů se nikdy nepodívají, že tam nechali své blízké, kterým nejspíš zkomplikovali život. K tomu navíc uprchlický tábor - nezažila jsem ho, ale známá, která se v 90. letech vrátila, mi povyprávěla o 9 měsících v táboře v Rakousku, a to byla pořád ještě Evropa, i tak to byl na uprchlíka nápor...plus to vědomí definitivního zavření vrátek domů... To je úplně jiná situace a i to učení jazyka asi probíhá úplně jinak. srpen 30, 2008 03:00 Já tu nebrečím ani se nevytahuju, : Michal toho jsem dalek. Jen jsem na přání Daniely dal na papír (no, na papír), něco vyprávění. A těm, co se angličtinu učili už ve škole bych rád řek: Když já chodil do školy, měli jsme od třetí třídy ruštinu a nic jiného na škole nebylo. Jenže, to už jsme u generačních rozdílů, které ti dnešní dospělí, pro nás mladí, neznají. A je to dobře. To myslím zcela vážně. V roce 1965 utek můj táta, co s ním máma byla rozvedená od roku 1947. To stačilo na to, aby mne od bojového vojska přeřadili k pétepákům. Na vysokou ani pomyslet, pod policejním dohledem další roky, párkrát mi doporučili změnit zaměstnání, protože v roce 68 utekla máma s nevlastním otcem a sestrou. Pak vyhodili z práce manželku, učitelku, cože má taková co vychovávat naši mladou generaci. Když mi policajti z pasovky do práce doručili žádosti o pasy, že si je příští den vyzvednou vyplněné, pochopil jsem, že do zdi se hlavou tlouct nedá a velkorysou nabídku přijal. Pak mi, před odjezdem ještě dodali, zase až do práce, mapu Bělehradu a adresu místního úřadu pro uprchlíky, kde jsem dostali náš první azyl, od OSN. To bylo v roce 1984, kdy se na gymlu učila angličtina. Jenže v Prefě ne, tam jsem to totiž s láskou strany a vlády dopracoval. Jo, učil jsem se anglicky, z učebnice pro samouky, doma, na jazykovku mně taky nevzali. Jen jsem byl zvědav, jestli mi někdo bude rozumět, když se snažím aby to znělo jako z radia Luxemburg. Rozuměli mi, jenomže já nerozuměl jim. Dneska jsme doma tady, máme tuhle zemi rádi a jsme občané téhle země, když nás ta naše jaksi vykopla. Přesto tu zemi Českou milujem, a vůbec nám nevadí, že na papíře už občané nejsme a nemůžem být. srpen 30, 2008 05:51 já jsem začala s angličtinou až na střední škole : alena puntíkovaná ale měli jsme výbornou učitelku a bavilo mě to. Pochopila jsem ten systém a jak už vlastně dva jazyky - se svou mateřštinou tři jazyky - umíte, tak pak už víte jak na to a nemusíte se nikoho ptár nebo dovolovat a učíte se sami. GFakt, je, že jsem v r. 1968 byla v Anglii jako Au-Pair. Ale to už jsem anglicky mluvila velmi slušně. srpen 30, 2008 18:53 bb, sama říkáš, že jsi nechodila na běžnou ZŠ, ale jazykovou. : toulavej A těch MOC NEBYLO v celém státě. Ty jsi, tví rodiče, měli štěstí, bydleli jste v místě, kde ta škola byla. To bylo ŠTĚSTÍ. Já byl v učňáku a na průmyslovce, rok 71 - 77, ale neslyšel jsem, že by tam někdo vyučoval angličtinu. Na VŠ jsem si ji mohl zvolit dělat z ní zkoušku, ale kamarád, kterej si jí vybral a začínal od nuly, sice zkoušku udělal, ale umí asi stejně, jako já, co se začal učit jako samouk až po revoluci. Takovou úroveň ta angličtina na VŠ měla v 80. létech. Když jsem nastoupil do práce ve Škodovce r. 84, byl tam jeden hodně chytrej chlap, uměl dobře anglicky ( měl gympl :-) ) a KAŽDEJ rok musel žádat zaměstnavatele o povolení, aby mohl večerně chodit na angličtinu. Nebyl ve straně a tak na jeho vedoucím v práci záleželo, jestli s tím bude souhlasit a podepíše tu žádost. A pak s tím musel souhlasit vedoucí vedoucího a personální oddělení. A když měl všechny podpisy a razítka, musel přijít včas na jazykovku, protože na celou Plzeň byla otevřena JEDNA třída asi 20 lidí a tak další zájemci měli prostě smůlu. Nicméně tvůj nesouhlas se mnou je pro mě velmi cenné zjištění. Ukazuje, že mladí, kteří nezažili reálný socialismus, nevěří, jak to v něm fungovalo. To je alarmující, že jim to nikdo nedokázal vysvětlit, sdělit. Taky proto bolševické myšlenky u mladých neprohrály, ale jsou zase na vzestupu . . . Určitě se někde někdo mohl učit anglicky – na střední, v jazykovce, soukromě. Ale byl to problém, za tím si stojím, když jsi nestudoval gympl, bydlel na vesnici, malým městě – v 70. létech. V 80. létech to bylo trochu lepší, ale jen trochu. Já měl třeba v posudku, že mám strejdu v USA, čili ŽÁDNÝ DEVIZOVÝ PŘÍSLIB – pro mladý, ŽÁDNÝ VYCESTOVÁNÍ na Západ - nebude. Takže, učit se anglicky, abys mohl číst Shakespeara v originále ? Jinej motiv mě nenapadá, proč se učit . . . Kdybych VĚDĚL, že od roku 1990 mohu jet kam chci, když na to budu mít a oni mě k sobě pustí, byl by tu jasný motiv se učit. Když víš, že nikam nemůžeš, nevím, jaký důvod najít pro učení angličtiny. září 01, 2008 11:08 ... : skriteks vim ze to tu nebylo jednoduche moje rodina (dve tety a strejda) emigrovaly v 68 do Kanady a strejda to nezvladl a vzal si tam zivot ale tety tam stale zijou a maji tam rodinu.. ale co chci rict je ze me povidaly o tom jake to bylo a to se teknrat museli uzit anglicky a francouzky nemeli nic a jejich prvni zamestnavatel jim sehnal slovniky po lidech a oblecneni proste vsechno.. sama vim jak silna ceska komunita zije v Chicagu a v Torontu a lide si pomahali.. ne jako dnes kdy kazdej jen kouka kde komu slapnout na krk.. kazda doba ma neco vy jste nemeli moc moznosti se ucit jazyk my mame sobecke bestie vsude okolo.. co je asi lepsi? září 01, 2008 22:06 skriteks - s tím sobectvím máš pravdu, jen bych podotknul, že je nemáte jen VY kolem sebe, ale VŠICHNI, : toulavej tedy i my . . . :-) září 02, 2008 09:39

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující