|
 Jezdila jsem po celých Státech, až mi někdy zkraje prosince zavolali známí z Ridgecrestu, ať se vrátím hnedka domů, že právě odvezli Linca do nemocnice. Zavolala jsem tedy mojí firmě, vysvětlila jim, co se stalo a oni mi dali náklad zpátky do Kalifornie. Jenže - byla jsem právě ve státě New York...
Takže mi i přes veškerou spolupráci a snahu všech kolem mě trvalo celý týden, než jsem dorazila domů. Ten samý den Linca propustili. Pejsková tu byla celý ten týden sama a jak jsem zjistila od sousedky, chovala se přímo skvěle. Měla už v té době hotové „psí" dveře na patio, dost žrádla i vody, to nebyl problém. Ale rozhodla se, že nebude sama zamčená v baráku a tak se podhrabala pod plotem patia a šla si lehnout na přední verandu. Tam prý ležela celý den a čekala na svoje lidičky, aby pak večer zase prolezla svojí dírou pod plotem a šla domů spát. Takhle to šlo celý ten týden, až se konečně dočkala my jsme se jí vrátili. Zůstala jsem doma s Lincem a tak jsem měla možnost si promluvit s jeho doktorem. Ten mě upozornil, že Linc už o moc lepší nebude a že by bylo dobré, kdybych mohla být poblíž, tj. přestat s dálkovými jízdami. A tak jsem dala opět výpověď a zatímco jsem pobírala podporu, hledala nějaké ježdění „kolem komína". Jenže těchhle míst je málo a všechna byla obsazená. Nakonec se stalo, že jsem přišla dost jako slepý k houslím k pečovatelské službě. V sousední vesnici byla zajímavá stará dáma, s kterou nikdo nemohl vydržet a která potřebovala pečovatelku. Vzala jsem to tedy; byla to práce jenom na několik hodin týdně a navíc hned v sousedství, žádné velké dojíždění... Ruth byla zajímavá - měla velmi vysoké IQ, psala nekonečné romány, měla manžela, kterému se ulevilo, když už nebyl na péči o ni sám, trpěla občasným stihomamem a hádala se s biblí. Rozčilovala se například nad tím, že Ježíš nazýval vlastní matku „ta žena". Když si mě oťukala a začla mi trošku věřit, byla s ní obvykle zábava, i když samozřejmě někdy měla i špatné dny. Ale celkově ke mně byli oba, Ruth i její manžel, docela laskaví. Žili v malém domku stranou od vesnice, dříve ubytovně pro dělníky z dolů, neměli elektřinu ani izolaci, koupali se ve studené vodě, protože neměli bojler, žádnou televize, jenom malé tranzistorové rádio, to byla celá jejich technika. Jednoho dne jsem tam jako obvykle přijela - a Ruth nikde! Její manžel mi vysvětlil, že prý se noc předtím úplně vymkla kontrole, odmítla prášky a byla násilnická a tak musel zavolat záchranku, která ji odvezla na psychiatrii. Už jsem Ruth od té doby neviděla, ale pokaždé, když se cítím osamělá, si na ni vzpomenu - co to s člověkem udělá, když žije v izolaci... Ceskymo
|
